Epiplatys annulatus

sladkovodní klaun

Epiplatys annulatus si díky svému pestrému zbarvení vykoledoval anglické jméno Clown Killi. Je to jméno o mnoho výstižnější než český název halančík prstencovitý, protože postihuje i něco z povahy této rybky. Tenhle drobný halančík není totiž jen vyložený fešák, je to dokonce marnivý parádník, který se rád předvádí a jen tak ničeho se nezalekne...
Je to afričan, pochází z pásma od Sierry Leone po Libérii. Podle místa naleziště se rozlišuje několik barevných forem. Sameček dorůstá do velikosti pouhých 3,5cm, samička o něco méně.

Epiplatys annulatus je jedním z "dlouhověkých" halančíků, tj. při optimálních podmínkách se dožívá asi tří let. Pro chov se doporučuje menší druhové akvárium, příp. společnost klidných (!) druhů přiměřené velikosti. Rybky se dobře cítí v hustě zarostlé nádrži, s oblibou se zdržují ve spleti kořenů plovoucích rostlin. Na kvalitu vody nejsou příliš náročné, ale voda by neměla být stará, nutná je její pravidelná výměna. Vyhovuje jim voda neutrální, spíše měkká, o teplotě 22-24°C.
Na potravu nejsou vybíraví, přijímají s velkým apetitem cokoliv, co plave na hladině. Potravu klesající ke dnu se naučí částečně chytat, ale ze dna nic nesbírají. Z hladiny sousta mizí bez pozorovatelného pohybu, jakmile se k nim přiblíží tlamkou - takže i přes štikovitý vzhled kořist nepohlcují, ale nasávají.

Rozdíl mezi pohlavími je zřejmý na první pohled: zatímco sameček má všechny ploutve protažené do špičky a zdobené červenou, modrou a žlutou barvou, samička se musí spokojit se žlutočernými prstenci na těle. U obou pohlaví se zbarvení může rychle měnit: dominantní sameček je stále velmi pestrý, zatímco jeho "podřízený" si to dovolí jen tehdy, když je v bezpečné vzdálenosti. Setkají-li se samci, nastávají dvě možnosti. Subdominantní samec buď znatelně vybledne, aby dal najevo své podřízené postavení a vyhnul se nepříjemnostem, nebo naopak má zrovna víc sebevědomí a barvy nezmění - dochází potom k boji. O jeho podobě ale rozhoduje dominantní samec: nemá-li zrovna chuť ztrácet čas se sokem (protože ho plně zaměstnává něco jiného; typicky jídlo nebo ženy), prostě jediným výpadem dotyčného odkáže do patřičných mezí. Většinou ale výzvu přijme a neskutečně dlouhou dobu si pak samci dávají navzájem zblízka na odiv krásu vlastních ploutví... což, jak asi nemusím podotýkat, je podívaná pro bohy. Při tomto imponování se navíc změní barva oka, která je běžně azurová, na překrásnou temně modrou.

Ale zpátky k samičkám: i ty mají mezi sebou vytvořenou pevnou hierarchii, ale jejich setkání probíhá vždycky podle stejné šablony: dominantní samice zmerčí ve svém rajónu vetřelkyni, ta si to pozdě uvědomí a snaží se maskovat vyblednutím barev... ale není jí to nic platné. Dominantní samice totiž nemá co vystavovat na odiv, takže by případná konfrontace neměla smysl - následuje útok, ve znatelně drsnější verzi než u samců. Samice prostě spolu nediskutují. Samce se snaží zarytě ignorovat, jen když se jejich dotírání stane moc obtížným, prchají.
Jen velmi vzácně lze pozorovat vzájemné imponování samic - jsou při tom nápadně vybarvené a zdá se, že každou chvíli ta méně trpělivá provede výpad a bude po všem. Nakonec ale podívanou překazí sameček, který se celý naparáděný vecpe mezi dvojici samic a předvádí se na obě strany.. ovšem jen zlomek chvíle, než obě samice znuděně odplavou a nechají ho tam naocet. Samice si totiž žijí ve svém vlastním světě (jak jsem byla svědkem už u Epiplatys sexfasciatus).

Pro tření je vhodné zvýšit teplotu o cca 2°C, poskytnout rybkám vhodný substrát (jemnolisté rostliny nebo umělá náhražka). Voda by měla být měkká, slabě kyselá. Jikry jsou velké, citlivé na světlo. Potěr se líhne za 10-14 dnů a roste rychle.
Ke tření dochází nepravidelně, s několikadenními přestávkami. Třecí období trvá i několik týdnů. K odchovu je možno zvolit jednu z následujících strategií: chovný pár se vloží do vytírací nádržky a po několika dnech se přeloví do dalšího připraveného akvária. Takhle může postupovat z nádrže do nádrže, potěr se vychovává přímo na místě. Příp. se v pravidelných intervalech odebírá substrát s jikrami, ty se shromažďují v jiném akváriu a zde je odchováván potěr z několika po sobě jdoucích výtěrů. Chovný pár se tak nemusí neustále stěhovat. Poslední možností je nechat vše na přírodě a nestěhovat ani jikry, ani rodiče. Ryby si většinou jiker nevšímají a potěr se schová v rostlinné spleti pod hladinou.

Já mám v 12-litrovém akváriu skupinku dvou samečků a tří samiček. Chtěla jsem akvárium zařídit jako trvalý set-up, kde by docházelo k rozmnožování bez jakýchkoliv zásahů z mé strany. Samečkové ale většinu času věnují vlastním sporům a samiček si prostě nemají kdy všímat, takže budu muset nejspíš jeden pár odlovit do jiného akvária, aby došlo ke tření. Ale zrovna v tuhle chvíli se jeden sameček se samičkou (která se "tváří" naprosto nezúčastněně) prosmýkává jemnolistými rostlinami... nevypadá to jako bůhvíjak náruživé tření, spíš k tomu dochází jen tak mimochodem - ale po zkušenostech s Epiplatys sexfasciatus mě to naladilo velmi optimisticky. Takže jim ještě dopřeju trochu času...

Epiplatys annulatus je jednoduše kouzelná ryba, která mi učarovala hned v první minutě. Když jsem svoje hejnko vypustila do akvária, rybky si okamžitě vesele začaly prohlížet nový příbytek, bez jakýchkoliv známek strachu. Jako by právě neprodělaly nepříjemnou proceduru s odlovováním a cestováním... Jakýkoliv pohyb v okolí akvária sledují klidně, ale rozhodně to nejsou ryby, které by visely u předního skla a čekaly na krmení. Když jsou blízko hladiny, můžu se jich dotýkat prsty a nijak je to nevyděsí. Nebojácnost dávají najevo i tváří v tvář fotoaparátu, což je jediná výjimka mezi mými rybami. Mám dokonce podezření, že pózovat před objektivem je docela baví...