Samozřejmě by bylo mylné zúžovat celou skupinu bezobratlých na plže. Je to ale skupina, která mě nejvíc zajímá, ve svých akváriích chovám momentálně 11 různých druhů (Ferrissia clessiniana, Lymnaea stagnalis, Marisa cornuarietis, Melanoides tuberculata, Neritina natalensis, Physa acuta, Planorbarius corneus, Planorbis sp., Pomacea bridgesi, Segmentina nitida, Viviparus viviparus) a snažím se svou sbírku rozšiřovat. Postupně bych ráda na těchto stránkách zpřístupnila informace o jejich chovu, včetně fotografií...

Kromě plžů, které do akvárií pouštím jen výjimečně a většinou je chovám ve speciálních šnečích nádržích, jsou další mou oblíbenou skupinou bezobratlých krevetky. Ty jsem nasadila do jednoho ze svých miniakvárií v době, kdy hrozila řasová kalamita. Po řasách už ale pár týdnů není ani stopy a tak byly krevetky z úklidové čety povýšeny na rovnoprávné obyvatele, o které je třeba se starat. Kromě mých prvních krevetek Neocaridina dentculata mám už nějaký ten pátek i slavné "Amanovky" Caridina japonica a několik dalších barevných druhů.

Nezanedbatelnou skupinou, často diskutovanou mezi akvaristy, jsou tzv. škůdci. Pod tento termín se obvykle zahrnují všichni bezobratlí, kteří nemají to štěstí narodit se jako hýčkaná krevetka, tolerovaný plž (v případě některých druhů se ovšem také mluví o "škůdcovství") nebo přinejhorším jako "krmivo". Bohužel jsou za škůdce často považovány i druhy, které v akváriu nikomu neubližují - naprostá většina všelijakých červů, ploštěnek apod. si totiž žije svým vlastním životem a o ryby se nestará. Žijí v každém akváriu a jejich přítomnost lze využít jako bioindikaci; bezobratlí jsou totiž většinou daleko citlivější na kvalitu vody a obsah škodlivin - samozřejmě to neplatí absolutně. Zbavit se jich bývá někdy velmi obtížné a metody jsou drastické, používání chemikálií nebo kovů je sice účinné, ale může ohrozit celý ekosystém akvária. Je potom na uváženou, zda stojí za to riskovat narušení rovnováhy a úhyn ryb jen proto, aby z akvária zmizeli "ti odporní červi". Já osobně proti "škůdcům" nijak nebojuji - naopak, ve šnečím akváriu mám možnost pozorovat nejrůznější druhy červů, ploštěnek, larvy vodního hmyzu a další tvory, přinesené z přírody.

Tady je jen malá část bezobratlých, kteří žijí v mých akváriích:
	Sladkovodní krevetky - 4 články:
	o krevetkách obecně Neocaridina denticulata Neocaridina denticulata "Cherry" Caridina japonica

Neritina natalensis alias Neritina zebra je mým velkým oblíbencem - blíže o ní na samostatné stránce.

Marisa cornuarietis si vysloužila přezdívku Pflanzenkiller... Jestli má i nějaké pozitivní vlastosti se dočtete na této stránce.

Melanoides tuberculata je nenápadný tvor. Jak vlastně vypadá a co je zač se můžete dozvědět tady.

Planorbis sp. - kotulku asi není třeba představovat, dříve nebo později se objeví u každého akvaristy a často se stane jeho noční můrou. Tito plži se neuvěřitelně rychle množí a vzhledem k jejich velikosti je nejlepším způsobem regulace nasazení ryb, které si kotulkami zpestřují jídelníček. Nicméně - jsou užitečné a pěkné. Chovají se různé druhy rodu Planorbis a různé barevné variety - oblíbená je světle červená nebo tato puntíkatá.

Planorbarius corneus je další z rodiny okružáků; tento druh s ulitou o průměru 4 cm patří k našim vůbec největším plžům. Ulita je tak jako u všech okružáků bez víčka, tělo je tmavě hnědé až temně krvavě rudé - zbarvení je naprosto jednolité, bez jediné chybičky, a tak vypadá šnek jakoby sametově a hladce. Vzhledem ke značným rozměrům ulity je někdy pro okružáky složité provádět obrátky nebo se protahovat užšími místy - tělo se potom neuvěřitelně vytáhne ven z ulity a tak zůstane bez ochrany. Tento okružák je velkým lákadlem pro ryby, právě proto, že se nekrčí pod ulitou, ale vystavuje lákavé "masíčko". Najdeme ho ve stojatých i tekoucích vodách. V akváriu se živí podobně jako kotulky řasami a různými zbytky, při dostatku potravy rostliny nechává na pokoji. Nehodí se do příliš teplé vody a k velkým rybám.

Viviparus viviparus je druh našich domácích vod, jeho české jméno je bahenka říční (bahenka živorodá). Snáší teploty 3-26 °C, dýchá pomocí žaber. Dorůstá velikosti asi 3,5 cm a je živorodý - resp. vejcoživorodý, vajíčka prodělávají celý svůj vývoj uvnitř samičky. Díky tomu se nemnoží tak rychle. V přírodě se živí seškrabováním perifytonu (tj. společenstva na povrchu listů rostlin), v akváriu by s takouvou obživou nevystačil, takže občas ukousne kus listu (ale mnozí akvaristé se dušují, že rostliny zůstanou nedotčeny). Likviduje všechny druhy řas včetně vláknitých a konzumuje zbytky, které najde na dně akvária. V blízkosti dna tráví většinu času a pokud je substrátem jemný písek, občas se Viviparus zahrabe a zůstane nečinný několik hodin nebo dní.

Viviparus viviparus je tak trochu slon s ulitou. Nemůžu si pomoct, ale přesně tak na mě působí jeho dlouhá hlava - jako chobot. Má navíc tělo legračně puntíkaté a pěkně zbarvenou ulitu - suma sumárum, můj zamilovaný šnek!

© 2004-2005 Markéta Rejlková