| Biotopní akvárium je často diskutovaný pojem – nejeden z nás zatoužil proměnit aspoň jedno
ze svých akvárií na věrný výsek přírody, kopírující konkrétní biotop. Napadlo to i mě, protože se zvětšujícím se
počtem mých akvárií roste zároveň manévrovací prostor a taky chuť zkusit něco nového. Nakonec to dopadlo jen jako
„biotopní“ akvárium ve své light verzi, tj. žádný skutečný biotop nepředstavuje a jde jen o společenství rostlin a
živočichů z jedné oblasti. Nicméně i tohle je meta, která vyžaduje disciplínu a může představovat zajímavou
alternativu k běžným společenským akváriím poskládaným „pro oko“. Protože jsem se při plánování akvária prokousala
množstvím informací, které se mohou někomu hodit, rozhodla jsem se napsat tenhle článek a doufám, že to někdo z Vás
úspěšně dotáhne do konce a bude se moci pochlubit skutečným biotopním akváriem.
Biotop?
Pod pojmem biotopní akvária se často rozumí akvária s osazenstvem z jedné geografické oblasti, takže se setkáme
s názvy „Biotop JV Asie“, “Biotop Amazonie“, „Biotop Malawi“ atd. To je ale nesprávné pojetí, biotop znamená totiž
daleko víc, než jen geografický původ (ten vlastně přímo nehraje roli).
BIOTOP je životní prostředí konkrétního druhu/společenstva. Podle některých definic pod pojmem biotop rozumíme jen
neživou přírodu, tj. fyzikální prostředí; většinou ale zahrnuje biotop i živou přírodu, tj. společenstvo organismů,
které dané prostředí obývá. V češtině se dá místo termínu biotop použít STANOVIŠTĚ, hovoříme-li o druhu a jeho
fyzikálním prostředí (nezahrnujeme společenstvo); v rostlinné říši se biotop nahrazuje termínem EKOTOP.
Představíme-li si jeden jediný vodní tok, můžeme v něm rozlišit celou řadu biotopů: horská bystřina s rychle
proudící čistou a studenou vodou se diametrálně odlišuje od široké, pomalu tekoucí řeky, zakalené sedimenty
unášenými do nedalekého ústí. K tomu si připočteme slepá ramena se stojatou teplou vodou, hluboké tmavé koryto
zastíněné stromy a plné napadaných větví, sluncem vyhřívané klidnější mělčiny, úseky s hlubokým bahnem, nebo naopak
s kamenitými stěnami bez škvír, kde by mohly zakořenit rostliny... Už z tohoto neúplného výčtu je jasné, že není
možné se spokojit s „biotopem JV Asie“, ale dokonce ani s „biotopem pomalu tekoucích vod JV Asie“. Fyzikální a
chemické faktory v těchto pomalu tekoucích vodách se liší nejen v geografickém měřítku (mění se klimatické a
geologické vlivy), ale jak už jsem předvedla, najdeme vedle sebe několik různých biotopů v korytě jednoho toku.
Mluvíme-li např. o „biotopu horské bystřiny“, kde se střídají peřeje s kameny vystupujícími nad hladinu a hlubší
klidnější tůňky, můžeme vcelku úspěšně obě stanoviště skombinovat v jedné nádrži a bude to ku prospěchu věci...
i když jde přísně vzato o dva biotopy, protože na obou místech najdeme odlišná společenstva a odlišné fyzikální
podmínky. Je-li naše horská bystřina úplně bez tůněk, pak je po teoretické stránce všechno v pořádku – ale máme
svázané ruce omezeným výběrem druhů. Skombinujeme-li kapradiny a játrovky na vynořených kamenech s ponořenými
rostlinami, které rostou hned vedle (byť v jiném biotopu), bude výsledkem zdařilý a relativně rozmanitý výsek
přírody. Obdobně to platí pro pomalu tekoucí nebo stojaté vody – jiný biotop najdeme na březích, v mělkých a
v hlubokých částech toku, ve stínu a na přímém slunci. Rostliny, které rostou v proudu uprostřed koryta, nenajdeme
nikdy pohromadě s těmi druhy, které jsou spíše obojživelné atd. Nejde o metry, které je dělí, ale o faktickou
rozdílnost prostředí. Při dostatečně velkém akváriu je ale můžeme skombinovat a vytvořit tak několik zón od hloubky
až k břehu – vypadá to působivě a můžeme použít větší počet druhů.
Chceme-li se pokusit o repliku přírody, vstupuje do našich plánů ještě jeden fakt – prakticky shodné biotopy můžeme
najít na velkém území, a přesto v nich nenajdeme úplně stejné druhy. Fyzikální faktory prostředí jsou shodné,
dokonce může být biotop osídlený stejným společenstvem, a přesto v něm jeden konkrétní druh nenajdeme. Často ho
nahrazuje jiný, podobný. A tady už vstupují do hry geografické bariéry v šíření druhů.
Biogeografické souvislosti
Biogeografie je vědní obor, který nám poskytuje celou řadu užitečných a zajímavých poznatků ohledně rozšíření živých
organismů na Zemi, ale omezím se jen na fakta důležitá při plánování akvária z indomalajské oblasti (tj. nejen
pravého biotopního akvária). Biogeografické oblasti, regiony, provinicie atd. vymezují ta území, která mají
společnou faunu, resp. flóru (z jistých důvodů se vymezení oblastí pro faunu a pro flóru vždycky přesně nemusí
shodovat, ale nechme to být).
Indomalajská (orientální) oblast je jedno z míst s největším bohatstvím druhů.
Je to tropická oblast, sahající od jižního Pákistánu přes Indii, jižní Čínu, Malajský poloostrov až po Velké Sundy
(Sumatra, Jáva, Borneo) a ostrov Bali, na sever dosahuje přes Filipíny a Taiwan až po japonské ostrovy Rjúkjú.
Mluví-li se o akváriu představujícím JV Asii, myslí se tím zpravidla celá tato oblast. Ale pozor – zatímco na severu
je její ohraničení dáno klimaticky, na jihovýchodě existuje poměrně ostrá hranice s oblastí australasijskou, určená
historií tohoto území.
Afrika a Austrálie totiž spolu s Indií, J. Amerikou a Antarktidou tvořili kdysi dávno prakontinent nazývaný Gondwana.
Asi před 90 mil. lety se odtrhla Indie a začala se přibližovat k Asii. O něco později (před 45 mil. let) se od
Gondwany odpoutala Austrálie (spolu s Novou Guineou). Při srážce indoaustralské a euroasijské tektonické desky
vznikly mimo jiné Himaláje, centrální masív Nové Guiney (pohoří Maoke s unikátním tropickým ledovcem) a indonéské
ostrovy.
V západní části území se pak promíchaly druhy z asijského kontinentu a z Gondwany, přinesené Indií. Díky tomu, že
Indie spolu s kontinenty jižní polokoule tvořila kdysi jediný prakontinent, najdeme např. cichlidy jak v Indii, tak v
Africe a v Americe; obdobně rod Aponogeton má zastoupení v Africe i v
indomalajské oblasti atd. Tyto druhy se pak šířily po celém území, hlavně během dob ledových, kdy došlo k výraznému
poklesu hladiny moří a z asijského kontinentu byl přístup až po Bali a Borneo takříkajíc suchou nohou. Díky tomu je
fauna i flóra celé indomalajské oblasti do značné míry příbuzná. Totéž platí pro Austrálii a Novou Guineu, mezi
kterými bylo pozemní spojení. Tak nějak na rozhraní dvou velmi odlišných biogeografických oblastí, indomalajské a
australasijské, leží ostrovy známé jako Wallacea (východně od Bali a Bornea a západně od Nové Guiney, tj. hlavně
Malé Sundy, Moluky a Celebes=Sulawesi). Tyto ostrovy jsou od obou oblastí odděleny hlubokými příkopy, a proto nebyly
nikdy napojeny na pevninu. Mají tedy svéráznou faunu a flóru, obsahující směs prvků indomalajských i australasijských,
ale poněkud ochuzenou – hlavně co se týče pozemních savců, kteří moře nedokázali překonat. Filipíny, které také
nebyli propojené s pevninou, mají faunu i flóru převážně asijskou.
Indomalajskou oblast tedy ohraničuje ostře tzv. Wallacova linie, probíhající mezi ostrovy Bali a Lombok, mezi
Borneem a Celebesem a jižně od Filipín. Pro rostliny tato hranice skoro neplatí, existuje totiž fytogeografická
provincie Malésie, která sahá od Malajského poloostrova až po Novou Guineu a najdeme v ní příbuzné skupiny rostlin
mající asijské i antarktické (gondwanské) předky. Ale pro praxi to není tak důležité – jen málo z rostlinných druhů
pěstovaných v akváriích totiž přesahuje hranice indomalajské oblasti (ale přece jen - viz následující
přehled).
To, jak moc je pro určité území fauna a flóra jedinečná, určuje také doba, po kterou se území vyvíjelo odděleně.
U ostrovů Indonésie je to asi 10 000 let, tj. od skončení poslední doby ledové, kdy se spojení mezi ostrovy a
pevninou přerušilo. Od stejné doby se také izolovaně vyvíjí Srí Lanka, kterou od Indie dělí jen necelých 80 km a
pevninský most, zvaný Adamův, je místy jen několik metrů pod hladinou moře. Indie a Srí Lanka mají mnoho skupin ryb
a rostlin společných, ale např. řadu druhů kryptokoryn najdeme jen na ostrově a nikoliv na pevnině. Najdou se
samozřejmě i opačné příklady.
Celou zdlouhavou teorii jsem vykládala pro případ, že by někoho napadlo třeba dát dohromady rostliny a ryby
z indonéských ostrovů. Nápad je to pěkný a určitě stojí za realizaci. Na Borneu najdeme celou plejádu rostlin a
jako vhodný doplněk se k nim může zdát třeba gavúnek celebeský (Telmatherina ladigesi) – vždyť Celebes a
Borneo jsou od sebe jen kousíček. Ale jestli jste pozorně četli, je Vám asi jasné, proč má ten kousíček větší váhu
než třeba vzdálenost Borneo – Indie.
Jak na to?
Troufáte-li si na biotop, reprezentující reálné stanoviště vybraného druhu, pak je nejlepší pátrat a pídit se po
informacích, které důsledný lovec ryb nebo sběratel rostlin zaznamenal přímo na místě. Pokud možno nás nezajímá jen
pH a teplota, které se poměrně často měří, ale daleko širší záběr informací včetně toho nejpodstatnějšího: záznamu
ostatních přítomných rostlin a živočichů. Takových informací je jako šafránu, ale je to jediná šance, jak vytvořit
věrnou reprodukci přírody. K vytvoření skutečného biotopního akvária ale nestačí najít správné rostliny a ryby.
Pozornost musíme věnovat i chemismu vody, teplotě a proudění, zabarvení nebo zákalu; také bychom měli najít co
nejpodobnější substrát a dopřát akváriu stejné osvětlení (intenzita, doba oslunění atd.), které přispívá k formování
společenstva v přírodním biotopu nemalou měrou. Samozřejmostí je volba správné dekorace, tj. kamenů a kořenů,
organického materiálu atd. Přílišná důslednost by ale mohla provoz akvária znepříjemňovat: silné vrstvy detritu,
kalná neprůhledná voda, masívní výskyt řas – to všechno je tam venku reálnou součástí některých biotopů, ale v akváriu
se většinou snažíme technicky hůře zvládnutelné nebo esteticky nevhodné faktory prostředí vynechat. Kromě toho není
dost dobře v našich silách napodobit kolísání hladiny a průběh klimatických faktorů během roku – naše biotopy
zachycujeme většinou v době záplav, protože jen tak můžeme zcela ponořit všechny ty krásné bahenní nebo i
suchozemské rostliny...
Takže, ještě pořád máte chuť zkusit pravé biotopní akvárium? Gratuluju. Zvolte si cílový druh, pravděpodobně většina
akvaristů začíná od ryb. Ryb může být i víc druhů, pokud se v přírodě vyskytují pohromadě. Ale není možné vytvořit
biotop pro trpasličí razbory, pro sekavky atd. a chovat pohromadě větší počet druhů jedné skupiny – pokud totiž mají
dva druhy ryb stejné životní nároky, jen velmi zřídka je najdeme v přírodě na jednom místě. Můžeme ale kombinovat
např. druhy žijící pod hladinou, ve střední vrstvě a u dna, nebo druhy býložravé a dravé apod. S rostlinami je to
horší, přísně vzato je totiž společný výskyt mnoha druhů na jednom místě velmi nepravděpodobný. Ve skutečnosti tvoří
rostliny často rozsáhlé monokultury jednoho druhu, místy je mozaika pestřejší, ale to hlavně na přechodu dvou biotopů
– třeba na břehové čáře, nebo pod skalní stěnou. V biotopním akváriu tak najdou uplatnění zpravidla 2, maximálně 3
různé rostlinné druhy. I to ale může být fantastická podívaná.
Skutečný biotop se dá celkem bezbolestně zrealizovat v malém akváriu, třeba v chovné nádrži pro pár bojovnic, kterým
chceme poskytnout zmenšenou kopii jejich domova – ale přiznejme si to, ve velkém měřítku jsou omezení příliš velká
a pokušení sáhnout mimo biotop je ještě větší. Začnou nám chybět řasožravé druhy, plovoucí rostliny apod.
Pokud Vás všechny ty obtíže okolo skutečných biotopů odradily, ještě pořád stojí za to pokusit se aspoň o akvárium
představující nějaký volněji vymezený biotop v indomalajské oblasti, nebo jinou lehčí variantu – nejjednodušší je
dát dohromady výběr rostlin a ryb z celé oblasti, nebo můžete oblast zmenšit (což doporučuju – indomalajská
biogeografická oblast pokrývá plochu cca 7,5 mil. km2 a jen malá část rostlin a živočichů je doma ve všech
částech), soustředit se na vybrané skupiny rostlin a ryb (třeba akvárium pro různé parmičky, pro kryptokoryny)
atd.
|
