Velmi ráda jsem se podívala na mezinárodní výstavu pavích oček v Itálii, už proto, že jsem měla možnost nakouknout při té příležitosti do zákulisí celé akce. Pro ty z Vás, které to zajímá, napíšu několik svých postřehů a dojmů z celé akce... ti ostatní můžou povídání přeskočit a prohlídnout si rovnou fotografie rybek.

Cestu jsem podnikla s Ivanem Krouským a Romanem Slabochem, kteří měli na výstavě důležitou funkci posuzovatelů. Moje funkce nebyla žádná, prostě jsem si udělala výlet a při té příležitosti pomáhala trochu s dorozumíváním a dovezla jsem kolekce ryb od slovenských chovatelů.
Výstava se konala v muzeu evoluce v areálu stařičké Boloňské univerzity. Najít to správné muzeum byl trochu oříšek, ale nakonec se nám to podařilo a odevzdali jsme pořadatelům kolekce ryb z Česka a Slovenska. Hned nad schody do muzea bylo vidět dvě rostlinková výstavní akvária a za nimi stánek firmy Sera, hlavního sponzora akce. Soutěžní kolekce gupek byly v cca 200 nádržích, z nichž každá byla vybavena filtrem. Prostory nad a za nádržemi vyplňovaly různé vycpaniny, což dodávalo výstavě zvláštní atmosféru.
Pořadatelé byli samí mladí a sympatičtí lidé. Několikrát se nám omlouvali, že museli naše ryby vpustit okamžitě do nádrží, ale prakticky čekali už jen na náš příjezd a hned jak byly ryby na místě, muzeum se zavíralo. Z důvodu nepříliš vstřícného přístupu vedení muzea k časovým nárokům celé akce se už výstava příští rok v těchto prostorách určitě konat nebude, což je velká škoda.
Následující den probíhalo hodnocení soutěžních kolekcí - práce, která zabrala posuzovatelům skoro celý den. Hodnotili se jak tria samců, tak i páry a dokonce tria samic. Mně osobně jako laikovi se kolekce s páry líbily nejvíc. Jednak při pohledu do nádrže nic nechybí (tři samci přece jen vypadají tak nějak osaměle), a hlavně proto, že samice svým pěkným tvarem těla vyrovnává případné nedostatky samečka. Samec je sice v případě pavích oček to nejdůležitější pod sluncem, ale bohužel dost často je buď malinkatý, nebo je na něm patrná únava z toho, jak se musí vláčet s obrovskou ocasní ploutví. Samička sice není krásnější, ale často mi přijde elegantnější.
Zatímco posuzovatelé pracovali, já jsem fotila ryby a vydávala se na procházky do okolí muzea. Univerzitní areál leží prakticky v centru Bologni a město je kouzelné. Nekonečná podloubí, krásné staré domy a hned několik šikmých věží!
Večer na společné večeři jsme si opět dali skvělou pizzu a potom se někteří s pořadatelů trápili se zpracování výsledků až do svítání, tak aby vše bylo připravené. A výsledek stál za to - u každé nádrže byl graf se znázorněním bodového zisku za každou hodnocenou položku zvlášť. Taková informace je užitečná jak pro chovatele, tak i pro diváky, kteří se přímo na místě mohou poučit, v čem je konkrétní ryba "dobrá" a v čem ne.

Ale už dost vyprávění, slovo mají ryby (nepatrný zlomek z toho, co bylo v Bologni k vidění):


© 2005 Markéta Rejlková