Boraras urophthalmoides

trpasličí razbora

Boraras urophthalmoides je poměrně neznámá rybka. Patří mezi tzv. mikrorazbory, z nichž se častěji v akváriu vyskytuje snad jen Rasbora maculata. Jsou to druhy často velmi pěkně zbarvené a bezproblémoví chovanci, ale vzhledem ke své velikosti (max. 3cm) se nehodí do klasického společenského akvária. Já jsem měla to štěstí, že jsem na ně v obchodě narazila právě v době, kdy jsem zařizovala nové miniakvárium... a tihle trpaslíci mi hned byli sympatičtí.

Boraras urophthalmoides (syn. Rasbora urophthalma nebo Rasbora urophthalmoides apod. ) má české jméno razbora skvrnoocasá. V angličtině jí nazývají Least Rasbora (nejmenší razbora), nebo taky Exclamation-Point Rasbora (vykřičníková - podle podélného pruhu a puntíku před ocasem). U německy hovořících akvaristů dostala zas přezdívku sajgonská razbora.

Její domovinou je Thajsko a Vietnam, kde se vyskytuje v menších vodních nádržích nebo příkopech. Nepotřebuje velký prostor, naopak otevřeným plochám se vyhýbá - malá hejna se pohybují v husté vegetaci a shánějí tam potravu, kterou tvoří drobní živočichové.
Tato razborka dosahuje max. velikosti 1,6-2 cm. Je to mírumilovná, hejnová rybka, která se hodí do společenského akvária - ovšem s tou podmínkou, že jsou její spolubydlící přiměřené velikosti. Proto ji najdeme hlavně v malých akváriích u specialistů nebo v akváriích "amanových", kde spolu s několika málo dalšími druhy a s krevetkami tvoří doplněk k rostlinám. Hejno těchto ryb chovaných samostatně si moc neužijete, stanou se plachými - proto je vhodné je kombinovat s jinými trpaslíky. Já mám v akváriu 6 razborek ve společnosti hejnka Corydoras pygmaeus, a toto soužití zdá se všem vyhovuje. Pygmejové svou neúnavnou aktivitou uklidňují razborky, které se zprvu schovávaly v rostlinách, takže teď přicházejí za nimi k přednímu sklu. Pygmejové se navíc občas spletou a vidíc podélný pruh, pověsí se na paty razborám a diví se, proč si s nimi nehrají :-)

Boraras urophthalmoides vyžaduje hustě zarostlou nádrž, měkkou a slabě kyselou vodu. Další podmínkou je přiměřená velikost krmiva - o patentkách nebo nitěnkách nemůže být ani řeč, ale nadměrným soustem jsou pro ně i vločky běžné velikosti. Takže nezbývá, než jim větší kousky potravy nadrobit. Moje razborky milují (tak jako ostatně všechny moje ryby od trpaslíků po cichlidy) nadrobené tabletky Nutrafin. Pro zpestření jim dávám občas mražený cyklop (skoro ignorují) nebo živé artémie (i tady dávají najevo rozčarování, co je to za novoty). Potravu přijímají nejraději z vodního sloupce, ale naučily se s pancéřníčky prohledávat i dno. Blízko dna se ostatně zdržují převážnou většinu času, k hladině vystupují jen velmi zřídka.
U mě mají pH 7, tvrdost 4-7°dKH (celkovou neměřím), přidávám rašelinový výluh a chystám se vodu ještě víc okyselit a změkčit, pomalu se z nich totiž stávají dospělé ryby... Rozdíl mezi samcem a samicí je pouze v tvaru těla: samička má bříško zaoblenější, sameček vypadá trochu rachiticky. Různé zdroje udávají i rozdíl ve zbarvení (světlá skvrna ve hřbetní ploutvi, nebo celkově pestřejší zbarvení samců - ani jedno jsem u svých ryb nezjistila). Třou se v ranních hodinách, obvykle několik dní po sobě. Jako substrát jim poslouží nejlépe jávský mech; vhodné je přidat na dno nádržky rašelinu. Rodiče jikry požírají, ale pokud se vytřou ve společenském akváriu, které je hustě zarostlé, i tady se odchovu dočkat můžeme. Podmínkou je velmi drobná živá potrava. Potěr se líhne za 40-50 hodin, rozplave se za 4 až 5 dní.

Boraras urophthalmoides je sympatická rybka. Je to jeden z mála druhů opravdu vhodných do malých akvárií. Chování nemá bůhvíjak zajímavé, ostatně jako většina hejnových rybek - kouzlo tkví právě v tom hejnu, které se trochu nesourodě a trhaně pohybuje akváriem. Tak jak se mění úhel světla, které na ně dopadá, vrhají rybky odlesky v různých barvách. Velkýma očima mě bedlivě pozorují, kdykoliv se přiblížím k akváriu. A já neodolám a hodím jim něco k snědku...