I.


Drtivá většina z nás si v dávno zapomenutých hodinách chemie ve škole říkala otráveně: „Na co mi to bude? To v životě nebudu potřebovat!“ A ejhle, přišlo první akvárium a s tím spojené termíny jako pH, tvrdost vody a další. Matně si (ne)vybavujeme, o co by asi tak mohlo jít. Vzápěti se doslechneme o existenci dusíkového cyklu, o „hnojení pomocí CO2“, o reverzní osmóze, o přípravě třecí vody s nízkou vodivostí... Jen málokterý akvarista opravdu rozumí chemickým záležitostem, které bezprostředně ovlivňují kvalitu života našich ryb a rostlin – částečně i proto, že v češtině není dostupný kvalitní a jednoduchý text šitý na míru našim potřebám. V této sérii článků se pokusím Vám akvaristickou chemii trochu přiblížit. Cílem akvaristiky určitě není studium chemických souvislostí do hloubky, ale poskytnutí těch nejlepších podmínek pro naše ryby a rostliny. Nechcete-li spoléhat na náhodu, děláte-li rádi věci pořádně a zajímá-li Vás akvaristika trochu hlouběji, bude Vám snad tento text k užitku.


VODA

Chemicky čistá voda je tvořena molekulami H2O - tj. skládá se z jednoho atomu kyslíku a dvou atomů vodíku.
Voda je poměrně silným rozpouštědlem – některé v ní přítomné látky disociují, tj. jejich molekuly se rozpadají na kationty (kladně nabité částice) a anionty (záporně nabité částice). Např. kuchyňská sůl (NaCl) se po rozpuštění už nevyskytuje jako molekula NaCl, ale ve vodě jsou přítomny samostatně částice Na+ a Cl-.
Jednou z rozpouštěných látek je i voda sama. Určitá část molekul se vyskytuje v disociované podobě, tj. samostatně jako H+ a OH-.
Vodíkový kation se okamžitě váže na další molekulu vody:
H2O = H+ + OH-
H+ + H2O = H3O+
Nicméně tento fakt není pro naše účely důležitý, v chemických rovnicích najdeme běžně figurovat samostatný kation H+.

Voda při styku se svým okolím (vzduchem, substrátem apod.) přijímá jiné látky. Některé rozpouští (tj. jejich molekuly disociují na kationty a anionty a ty potom vstupují do dalších chemických reakcí), jiné jsou přítomny jako nerozpuštěné molekuly. Chemicky čistou vodu tedy prakticky nemáme k dispozici.
Čistá voda odpařená z oceánu nebo povrchových vod prochází atmosférou v podobě dešťových srážek, přičemž v sobě rozpouští zejména plyny. Po dopadu na zem se obohacuje o další látky z geologických materiálů, tak jak přechází do půdy a do podzemních zásob vody, případně přichází do styku s dnem povrchových vod. Takto obohacená voda se dostává do vodárny a tam jsou do ní přidány další látky, mající zabránit změnám její kvality a také ochránit potrubí, kterým je přiváděna do našeho vodovodu. Výsledná voda, kterou plníme naše akvárium, má v závislosti na této dlouhé cestě velmi různé vlastnosti.

Stručný přehled různých zdrojů vody (přesnější zhodnocení jejich parametrů bude uvedeno v příslušných kapitolách):

Vodovodní voda je nejčastěji používanou vodou do akvária. Obvykle má vyhovující vlastnosti, ale často bývá tvrdá s vyšším pH. Ve vodárně z ní bývá odstraňován oxid uhličitý, takže po několika hodinách odstátí se pH někdy může snížit. Ve většině případů je vodovodní voda dostačujícím zdrojem a její vlastnosti nemusíme nijak měnit.
Voda ze studně bývá velmi tvrdá a může mít i zvýšený obsah dusičnanů. Samozřejmě to nemusí platit vždy.
Dešťová voda se používá pro změkčení vodovodní vody. Její vlastnosti se liší podle oblasti a také se mění v průběhu roku, pozor na nízké pH (může být i okolo 4). Samozřejmostí je nechytat vodu ze špinavých střech ve městech, případně nechytat během prvních minut deště, ale nechat atmosféru trochu "pročistit". Většinou se nepoužívá samotná, ale ředí se s vodovodní vodou. Stejně dobře se dá místo dešťové vody použít sníh.
Přírodní voda z různých lokalit se dá také použít, její parametry se velmi liší podle místa původu.
K dosažení přesných parametrů se využívají různé technicky připravované vody (vždy se musí ředit nebo nějak dále upravovat, pro život ryb i rostlin jsou nevhodné):
Destilovaná voda je chemicky čistá voda. Podle užití se rozlišuje technická destilovaná voda a voda pro biomedicínské účely.
Demineralizovaná nebo deionizovaná voda je voda s minimální tvrdostí, ochuzená chemicko-fyzikální cestou o rozpuštěné látky. Připravuje se různými postupy a její parametry se mohou lišit. Demineralizovaná voda se připravuje speciálními iontoměniči, které odstraní i oxidy křemíku a uhlíku (narozdíl od deionizované vody, která je obsahuje a má tak kyselou reakci).
Voda z reverzní osmózy je dalším typem vody hojně využívaným v akvaristice. Pomocí polopropustných membrán je z vstupní vody odstraněna část anorganických a organických molekul. Parametry závisí na vlastnostech vstupní vody, nejčastěji je pH neutrální nebo mírně kyselé, tvrdost a alkalita jsou blízko nuly.

na další část >>


© 2005 Markéta Rejlková