|
|
|
VODA
Voda je poměrně silným rozpouštědlem – některé v ní přítomné látky disociují, tj. jejich molekuly se rozpadají na
kationty (kladně nabité částice) a anionty (záporně nabité částice). Např. kuchyňská sůl (NaCl) se po rozpuštění
už nevyskytuje jako molekula NaCl, ale ve vodě jsou přítomny samostatně částice Na+ a Cl-.
Jednou z rozpouštěných látek je i voda sama. Určitá část molekul se vyskytuje v disociované podobě, tj. samostatně
jako H+ a OH-.
Vodíkový kation se okamžitě váže na další molekulu vody:
H2O = H+ + OH-
H+ + H2O = H3O+
Nicméně tento fakt není pro naše účely důležitý, v chemických rovnicích najdeme běžně figurovat samostatný
kation H+.
Voda při styku se svým okolím (vzduchem, substrátem apod.) přijímá jiné látky. Některé rozpouští (tj. jejich
molekuly disociují na kationty a anionty a ty potom vstupují do dalších chemických reakcí), jiné jsou přítomny
jako nerozpuštěné molekuly. Chemicky čistou vodu tedy prakticky nemáme k dispozici.
Čistá voda odpařená z oceánu nebo povrchových vod prochází atmosférou v podobě dešťových srážek, přičemž v sobě
rozpouští zejména plyny. Po dopadu na zem se obohacuje o další látky z geologických materiálů, tak jak přechází
do půdy a do podzemních zásob vody, případně přichází do styku s dnem povrchových vod. Takto obohacená voda se
dostává do vodárny a tam jsou do ní přidány další látky, mající zabránit změnám její kvality a také ochránit
potrubí, kterým je přiváděna do našeho vodovodu. Výsledná voda, kterou plníme naše akvárium, má v závislosti na
této dlouhé cestě velmi různé vlastnosti.
Stručný přehled různých zdrojů vody (přesnější zhodnocení jejich parametrů bude uvedeno v příslušných kapitolách):
Vodovodní voda je nejčastěji používanou vodou do akvária. Obvykle má vyhovující vlastnosti, ale často
bývá tvrdá s vyšším pH. Ve vodárně z ní bývá odstraňován oxid uhličitý, takže po několika hodinách odstátí
se pH někdy může snížit. Ve většině případů je vodovodní voda dostačujícím zdrojem a její vlastnosti
nemusíme nijak měnit.
Voda ze studně bývá velmi tvrdá a může mít i zvýšený obsah dusičnanů.
Samozřejmě to nemusí platit vždy.
Dešťová voda se používá pro změkčení vodovodní vody. Její vlastnosti se liší podle oblasti a také se mění
v průběhu roku, pozor na nízké pH (může být i okolo 4). Samozřejmostí je nechytat vodu ze špinavých střech ve městech,
případně nechytat během prvních minut deště, ale nechat atmosféru trochu "pročistit". Většinou se nepoužívá samotná,
ale ředí se s vodovodní vodou. Stejně dobře se dá místo dešťové vody použít sníh.
Přírodní voda z různých lokalit se dá také použít, její parametry se velmi
liší podle místa původu.
K dosažení přesných parametrů se využívají různé technicky připravované vody (vždy se musí ředit nebo nějak
dále upravovat, pro život ryb i rostlin jsou nevhodné):
Destilovaná voda je chemicky čistá voda. Podle užití se rozlišuje
technická destilovaná voda a voda pro biomedicínské účely.
Demineralizovaná nebo deionizovaná voda
je voda s minimální tvrdostí,
ochuzená chemicko-fyzikální cestou o rozpuštěné látky. Připravuje se různými postupy a její parametry se mohou lišit.
Demineralizovaná voda se připravuje speciálními iontoměniči, které odstraní i oxidy křemíku a uhlíku (narozdíl od
deionizované vody, která je obsahuje a má tak kyselou reakci).
Voda z reverzní osmózy je dalším typem vody hojně využívaným v akvaristice.
Pomocí polopropustných membrán je z vstupní vody odstraněna část anorganických a organických molekul. Parametry
závisí na vlastnostech vstupní vody, nejčastěji je pH neutrální nebo mírně kyselé, tvrdost a alkalita jsou blízko nuly.