Na tomto místě nechci podat návod na to, jak fotit ryby nebo akvária. Má to být jen pokus o shrnutí mých (velmi kratičkých) zkušeností s tímto fotografickým oborem, něco na způsob "takhle fotím já". Možná, že to někomu pomůže při počátečních fotografických nezdarech; taky je to odpověď na otázku, proč moje fotky na těchto stránkách vypadají zrovna tak, jak vypadají.

Velmi ráda fotím a ještě radši mám svoje akvária. Takže spojení fotografie s akvaristikou je pro mě ta nejpřirozenější věc. Kupodivu, až donedávna jsem ryby nebo akvária nefotila vůbec a bylo mi to líto, nicméně jsem nehodlala plýtvat drahým fotografickým materiálem na dosažení pochybných výsledků. Každý, kdo zkoušel fotografovat akvária a život v nich, ví totiž moc dobře, že to není žádná hračka...

Trochu hitchcockovská atmosféra, vyvolaná zajímavou pozicí rybek a celkovou neostrostí.
Tento snímek patří k mým oblíbeným - kazí ho ale příliš nápadný list rostliny,
ještě ke všemu poškozený. I na takové deatily je třeba dávat pozor.
Zmenšený výřez, bez jakýchkoliv dalších úprav.


V podstatě kvůli touze fotit ryby jsem udělala skok přes pomyslnou propast... a ocitla se na "nepřátelském" poli digitální fotografie. Samozřejmě mi učarovala možnost pořídit stovky fotek za pár minut, a to bez dalších důsledků pro moji peněženku. Při fotografování drobných neposedných rybek, navíc přes sklo a při nedostatečném osvětlení, se počet použitelných fotek pohybuje v jednotkách procent - takže prostředky investované do koupě digitálního fotoaparátu se Vám dost rychle "vrátí" na penězích ušetřených za filmy.

A jsme u prvotního rozhodnutí, jaký fotoaparát zvolit. Já jsem se po zdlouhavém porovnávání a váhání rozhodla pro Canon S1 IS. Vedly mě k tomu hlavně tyto důvody: (1) má výklopný a otočný LCD - vyzkoušela jsem tuhle věcičku předtím u jiného fotoaparátu při focení architektury a už jsem si práci bez ní nedovedla představit; pro fotografii čistě akvaristickou není až tak důležitá, ale přece jen: umožňuje totiž pohodlné focení z netradičních úhlů a také "nenápadné" focení (jen si to vyzkoušejte: pokud sedím bokem od akvária a natáhnu ruku s fotoaparátem k akváriu, ryby zpozorní, pokud vykloním hlavu tak, abych viděla fixní displej, už je to na ně moc, leknou se a schovají se); (2) umožňuje (narozdíl od modelů levnější třídy) manuální nastavení prakticky čehokoliv, hlavně expozice (včetně funkce bracketingu), ISO, vyvážení bílé, ruční ostření nebo posun zaostřovacího bodu; (3) nemá makro režim, což je zdánlivě nevýhoda - ale zato ostří plynule od 10 cm do nekonečna - u modelů s makro režimem je dobré se ujistit, jaký je "slepý" rozsah ostření (např. ostření v makro režimu od 1 do 15 cm, v normálním režimu potom od 50 cm... takže od 15 do 50 cm nezaostříte - a zkuste si představit, jak je k vzteku, když Vám ryba "visí" 16 cm od skla a byla by to tak nádherná fotka, kdyby....); (4) má funkci intervalového snímání, díky které můžete získat fotografie ze soukromí ryb, aniž byste je přitom nadmíru rušili - nastavíte kompozici, expoziční režim, interval ve kterém chcete snímat a potom se vzdálíte... je to trochu náhražka za dálkové ovládání, které lze mimochodem dokoupit; (5) má obrazový stabilizátor, takže se lze obejít bez stativu; (6) je to Canon a já mám Canony ráda - tohle se zdá nepodstatné, ale v nepřeberné nabídce fotoaparátů jsou nakonec právě osobní sympatie rozhodujícím faktorem. V žádném případě netvrdím, že Canon S1 IS je ideální přístroj pro focení ryb, ale je to ideální volba pro mě (v rámci daných finančních možností, pochopitelně). Profesionální rybí fotograf by mu vytknul určité nedostatky (max. clona 8 - ale to je v této třídě obvyklé; nemá sáňky pro externí blesk!).

Pokud fotografuji svoje trpaslíky, musím často dělat výřez. Proto snímám v max. rozlišení - a 3,2 megapixely mého Canonu jsou pro webové fotografie víc než dost. Pochopitelně by bylo ideální vystihnout to správné rozlišení, tak aby se výřez dal použít v přiměřené velikosti, tj. bez přílišného zmenšování - při něm dochází ke ztrátě ostrosti. Pro ilustraci, tato fotografie je 15% zmenšenina z originální velikosti (3,2MPix, tj. 2048x1536 pixelů), bez jakékoliv další úpravy.
Fotografie zachycuje dva samečky Epiplatys annulatus, jak si imponují v blízkosti nezaujaté samičky. Spoušť jsem zmáčkla jen několik minut poté, co jsem tyto rybky vpustila do akvária. A teď si zkuste představit, jak by to vypadalo při použití blesku... Celkové podání snímku by se změnilo a hlavně, rybky by se vylekaly a svou hru by přerušily. Já jsem se ale kochala ještě přinejmenším 20 minut a pořídila jsem celou sérii snímků.

A dostáváme se k tomu podstatnému: jak fotím. První pravidlo je, že fotím hodně. Na jednu použitou fotku připadnou mnohé desítky nepoužitých - buď takových, co rovnou zahodím, nebo menší část "do archívu". To bohužel neznamená, že fotky na těchto stránkách jsou jako výsledek selekce perfektní. S některými nejsem tak docela spokojená, ale vystihují prostě nějakou vlastnost ryby nebo zachycují okamžik, který se mi už lépe vyfotit nepodařilo. Zatím - protože se snažím dělat pořád nové a lepší fotky.

Nejběžnějším zádrhelem, na který fotograf narazí, jsou odrazy ve skle - ať už blesku, nebo prostě odlesky nasvícených předmětů. Ten problém řeším tak, že fotím nejčastěji v zatemněné místnosti. Před zmáčknutím spouště se ujistím, že se na skle nic neleskne - pokud ano, změním úhel snímání. Občas to přehlédnu a zjistím teprve při prohlížení na počítači - potom snímek retušuji, pokud mi na něm moc záleží a je-li to rozumně proveditelné, nebo hned mažu. Fotografie s odrazy fotoaparátu, fotografových rukou apod. zkrátka nesnesu. Podobně dokáží fotografii znehodnotit jiné rušivé prvky, typicky třeba krmivo na hladině (viz foto vpravo) - i když zrovna při krmení se dají zachytit zajímavé situace. Ryby také mají tendenci předvádět to nejlepší ze svého repertoáru zrovna tam, kde Vám překáží v záběru nějaký předmět nebo rostlina - a Vy si v duchu spíláte, proč jen jste to Micranthemum už nezastřihli, když se na to chystáte celý týden...

Situaci mám "ulehčenou" tím, že nepoužívám blesk. Ne snad proto, že bych to neuměla nebo bych se bála právě těch odlesků, moje důvody jsou jiné. Za prvé ryby tak mají přirozenější vybarvení - záleží to na konkrétním druhu, ale některé prostě vyniknou mnohem lépe při tlumeném osvětlení. Za druhé, rozhodně přirozeněji vypadá pozadí na výsledné fotografii. Hlavní důvod je ale ten, že každá moje "session" trvá třeba hodinu nebo více, přičemž pořídím stovky fotek... a kdybych přitom pokaždé zaplavila ryby oslňujícím světlem, život v akváriu by se po tu dobu zastavil. Podstatné je, že chci vyfotit ryby při určité činnosti, v typické pozici, prostě pořídit snímek spíš dokumentární, aniž bych ryby sebemíň vyrušila. Je to tak trochu proti základním doporučením na focení rybích portrétů (zvolit max. clonu a použít blesk)... má to ale svá specifika, která je třeba respektovat.

Pochopitelně nastává problém s délkou expozice (díky stabilizátoru obrazu se ale prakticky nemusím starat o to, kolik "udržím" - dokážu získat ostré snímky i při expozičních časech 1/3 sek.) - ta je tak dlouhá, že zachytit pohybující se ryby je skoro nemožné. Sleduji je pořád v hledáčku (resp. na displeji) a čekám na okamžik, kdy se zastaví nebo aspoň zpomalí. V tu chvíli do záběru vtrhne jiná ryba a můžu začít od začátku. Fotím ale svoje vlastní ryby, mám dost času nezdařený snímek opakovat. Některé takto "nepodařené" snímky jsou naopak vítaným protipólem statických portrétů z akvaristických atlasů - viz foto razborek, kde je vidět, že se rybička jen tak na okamžik zastavila, ale co nevidět odpálí znovu jako torpédo. Nebo fotka nalevo, která ukazuje, kolik života vnesou do akvária pygmejové.

Málo světla s sebou nese další zádrhel - kromě dlouhých expozičních časů také nutnost používat nízké clonové číslo... protože snímky s pohybovou neostrostí mají sice své kouzlo, ale občas byste nějaký ten zdařilý "portrét" taky chtěli zvládnout. Takže je třeba něco obětovat z hloubky ostrosti, a to je nepříjemné. Je třeba volit neustálý kompromis mezi tím, jakou jistotu chcete mít, že se Vám rybka nepohne, a jak moc si naopak chcete pojistit, aby ryba plavající hlavou k Vám měla ostrou jak tlamku, tak ocas, příp. aby nebyla ostrá jen jedna rybka z hejna, ale všechny. A nebo jinak - pokud se v popředí akvária mezi rostlinami pohybuje pomalu krevetka, je lepší zvolit max. clonu - tím se zvýší pravděpodobnost, že bude krevetka dobře zaostřená (autofokus to ve spleti rostlin nemá jednoduché a v hledáčku nebo na displeji toho moc kontrolovat nelze). Prodlouží se čas expozice, ale vzhledem k pomalému pohybu krevetky to nevadí - ledaže by zrovna kmitala klepítky, což se na fotce objeví. Samozřejmě při clonovém čísle 8 se už dostávám k časům, které jsou na hranici mých možností - a použití stativu by zase znamenalo nemožnost měnit plynule úhel záběru a rychle reagovat na pohyb ryb.

Není to pravidlem, ale dost často nastavuji záměrně podexpozici, a to až -1 EV. Běžně při fotografování krevetek nebo světlých ryb; pozadí snímku je oproti nim tmavé a moji trpaslíci jsou příliš malí na to, abych mohla použít bodové měření expozice.

Jak asi vysvitlo z předchozího textu, fotím v režimu předvolby clony (Av). Běžně používám bracketing, takže na jedno stisknutí spouště získám tři snímky (s posunem 1/3 EV). Kromě primárního účelu, tj. možnosti vybrat snímek s nejlepší expozicí, je výsledkem také větší počet snímků (to lze samozřejmě nahradit sekvenčním snímáním). Při fotografování velmi pohyblivých rybek je těžké vystihnout právě ten moment, kdy rybka na zlomek sekundy zastaví; pořídím tedy sérii fotek zachycující několikavteřinovou akci, lišících se jak expozicí, tak zachycenou fází pohybu. Vybrat potom tu nejlepší fotografii není jednoduché...


Přeexponovaný snímek - delší expoziční čas umožnil zachytit pohyb klepítek a rozvlnění plovacích nožiček s ukrytými vajíčky, divákovi poskytne lepší informaci než statický snímek, protože upozorní na tyto typicky "krevetčí" podrobnosti.

Mírně podexponovaný snímek - pohybová neostrost je téměř neznatelná. Ztratí se tak část informace o chování krevetek, na druhou stranu je lépe patrná anatomie. Zlepší se také kresba ve světlých částech obrazu.

© 2004-2005 Markéta Rejlková