Caridina japonica pochází z některých oblastí Japonska (mimo jiné povodí řeky Yamato, jak už napovídá japonský název CJ), z Taiwanu a z Korey. Dorůstá velikosti asi 5 cm, samci jsou zřetelně menší (3,5 cm). Údaje o délce života se liší, ale dá se předpokládat, že v akváriu ji můžeme chovat až 3 roky.

Pokud si chcete tuto krevetku pořídit, nedoporučuju spoléhat se na obchodníky, kteří často nevědí, jaké krevetky prodávají, příp. pod označením Caridina japonica prodávají úplně jiné druhy. Krevetky si musíte vybrat sami - nebojte se toho, není to tak těžké je poznat. Caridina japonica se stavbou těla podobá krevetkám rodu Neocaridina, má na hřbetě velmi podobný světlý podélný pás. Co však neocaridiny nemají, jsou typické tečky nebo čárky na bocích. Tento vzorek v hnědofialové barvě žádný jiný druh nemá. CJ je také z řasožravých krevetek největší, pokud tedy krevetka měří přes 3,5 cm, je to s největší pravděpodobností ona - platí ale jen pro řasožravé krevetky, které nemají viditelná klepítka!

Caridina japonica potřebuje tedy mírnější spoluobyvatele, aby se cítila dobře. Nejlepší je chov ve skupinách, krevetky se rády shlukují. Ideální jsou k tomu různé skalky nebo kořeny, kde pak probíhá jakýsi "sociální život". Je dobré poskytnout jim několik úkrytů (husté keře rostlin, už zmiňované kameny a kořeny), kde mohou odpočívat nebo se schovat při výměně krunýře (v tu dobu je jejich tělo několik hodin měkké a krevetky jsou velmi zranitelné). Jinak se krevetky jen málokdy zastaví. Cítí-li se dobře, neúnavně pročesávají akvárium a hledají něco na zub pomocí svých přeměněných klepítek, připomínajících malé kartáčky (patrné na fotografii vlevo, červeně zbarvené).

Je pravda, že na řasy jsou za určitých okolností velmi účinnou zbraní. Žerou prý dokonce i černou štětičkovou řasu! Ale pozor, jsou to všežravci - ve velké oblibě mají veškeré krmivo, které zbyde po rybách, jsou dokonce schopné se vrhat na kousky krmiva jako první. V mém akváriu se přetahují o mražené patentky s malými tetraodonky Carinotetraodon travancoricus - i když vzhledem k pomalým reflexům ryb se tomu CJ dokáží vyhnout, prostě přiběhnou jako první, sousto popadnou a bleskově s ním odplavou do úkrytu. Také se naučily vybírat ulity okružáků, kterým tetraodoni odkousli tělo. Je to vítaná zdravotní policie, aspoň se zbytky šneků v akváriu nerozkládají - ale CJ se teď vrhají po každé ulitě a dokáží zlikvidovat i živé malé okružáky.
Pokud jednou svoje CJ naučíte, jak si opatřovat výživnější a chutnější potravu, už těžko je budete přesvědčovat, že se mají pustit do řas. Je tedy nutné krevetky nekrmit a zajistit, aby na dně akvária nezůstávaly zbytky. Potom dokáží řasy likvidovat opravdu účinně.

Larvy není třeba na slanou vodu přivykat postupně, prostě je přelovíme do připravené nádrže (stačí malé akvárium o obsahu řádově litrů) s mořskou/brakickou vodou. Někdo dosáhl největšího úspěchu v brakické vodě (17 g/l), jiný zase až při použití mořské vody (35 g/l) - tato varianta je zdá se doporučována častěji. Sůl je lépe použít mořskou nejodidovanou (dá se sehnat v akvaristice), ale není vyloučený úspěch ani s kuchyňskou solí. Larvy potřebují slanou vodu nejpozději do 6.-10. dne, přelovit je můžeme ale hned. Pro jistotu můžeme použít nějaký protiplísňový přípravek (acriflavin apod.).
Jako krmení se hodí cokoliv, co je dost drobné (mikroskopické řasy, nadrobené tabletky, kvasnice, nauplie artémie, tekuté krmivo pro potěr apod.). Krmit se hlavně musí často a dost. Provádíme časté výměny menšího množství vody, salinitu udržujeme pořád stejnou. Není třeba filtrovat (nebezpečí nasátí larev), ani vzduchovat (tady zase hrozí, že se na larvu nabalí miniaturní bublinky a pak uvízne uchycená na hladině), teplota stačí aspoň 22°C. Po zhruba šesti týdnech (nemusí být pravidlem, a také se čas může velmi lišit i u jedinců jednoho vrhu) se mění pozice larvy z vertikální na horizontální a miniaturní krevetky (cca 5 mm) už se pohybují jako dospělci, hledají potravu na zemi a na povrchu předmětů (to do určité míry umí už předtím). Po této přeměně máme vyhráno. Krevetky je možné přelovit do sladké vody, opět není nutné postupně vodu měnit, změnu můžeme provést skokově. Ztráty by pak už měly být minimální (což zdaleka neplatí o předchozích stádiích).

Pro úplnost dodávám, že jsou poměrně věrohodně doloženy i odchovy CJ ve sladké vodě! Většinou se jednalo o ojedinělé přežití několika jedinců. Velká část článků na internetu, která se týká odchovů ve sladké vodě, vychází ale z mylného určení druhu (jedná se o krevetky rodu Neocaridina nebo jiné).