Nákup krevet

Chov krevetek není nijak složitý, ale je třeba si dávat pozor na několik věcí: v první řadě na to, jaký druh krevetek kupujeme. V obchodech často nabízejí nejrůznější druhy pod jménem Caridina japonica, jednak proto, že se tak mnohem lépe prodávají (Takashi Amano tomuto druhu zajistil nehynoucí slávu), ale důvodem je i to, že rozlišit importované krevetky není snadné. Jen některé druhy se živí řasami (např. zástupci rodů Caridina a Neocaridina), jiné jsou všežravé nebo dokonce dravé. Běžněji se v našich končinách setkáme se zástupci rodu Macrobrachium, kteří dorůstají až 8 cm a mohou být nebezpečné menším rybám. Dravé druhy poznáme podle velikosti klepítek - naopak řasožravé mají klepítka drobounká, opatřená česacími štětinkami na sbírání jemných částic. Každopádně bych neradila kupovat "velkou dravou krevetku" nebo naopak "nějakou řasožravou". Kupujte tehdy, když víte přesně o jaký druh jde a nebo jste si jistí, že krevetě dokážete poskytnout vhodné podmínky, ať už se z ní "vyklube" cokoliv.
Nejlepší cestou, jak si opatřit krevetky které skutčně sháníme, je koupě přímo od chovatele. To samozřejmě není vždy možné, protože chovatelů krevet je u nás zatím málo a rozmnožují jen omezený počet druhů. Kupujeme-li v obchodě, je nevyhnutné nastudovat si předem dobře vzhled našeho vybraného druhu a ověřit si na místě, že nedošlo k záměně.

Zařízení akvária

Jak má vypadat akvárium pro chov krevet? Ponechme zatím stranou rozhodnutí, jestli chcete krevety jen jako doplněk do společenského akvária k rybám, nebo jim věnujete samostatnou nádrž. Krevety nemají žádné zvláštní nároky na zařízení akvária, můžeme na ně pohlížet jako na ryby - občas pravda trochu náročné. Musíme uhlídat hlavně jedno nebezpečí: tím je útěk mimo akvárium, který končívá nalezením smutné "sušenky". Krevetky jsou schopné najít sebemenší skulinku nad akváriem, takže kryt musí být OPRAVDU těsný. Na základě svých zkušeností můžu říct, že konkrétně Neocaridina denticulata neutíkají vůbec - mám je i v úplně otevřených nádobách a během 2 let neutekla ani jediná. Nicméně o krevetkách obecně je dostatečně známo, že vodu často opouštějí, takže to nepodceňujte. Zcela určitě utíkají tzv. filtrující krevetky (Atyopsis moluccensis, Atya gabonensis) a Caridina japonica. Mimo akvárium jsem našla i jednu Caridina sp. "Red Crystal", i když to byla jediná vyjímka za dlouhé měsíce.
Můžete samozřejmě uvěřit tvrzením, že ten či onen akvarista má Caridina japonica" v akváriu bez krytu a "je to v pohodě". Netvrdím, že je to lež - i já jsem tak CJ chovala. Ale riziko je příliš velké - kromě vyhozených peněz jde hlavně o zmařený život krevetky, která se prostě vydala na procházku, tak jak je pro ní přirozené.
Krevetky jsou ideálním objektem pro miniakvária. Pro nejmenší druhy, jako je Neocaridina denticulata a různé populární barevné variety (Neocaridina denticulata "Cherry", Caridina sp. "Tiger", "Bumble Bee", "Red Crystal" atd.) stačí pro trvalý chov akvárium o objemu okolo 10 l. Samozřejmě tomu musíme přizpůsobit i počet jedinců a ujistit se, že dokážeme udržovat kvalitu vody na vynikající úrovni. Pro miniakvária se nehodí Caridina japonica, která dorůstá o dost větších rozměrů a potřebuje aspoň 30 l akvárium. Totéž platí pro dravce z rodu Macrobrachium, kteří mohou být ještě větší; filtrující krevetky Atya gabonensis a Atyopsis moluccensis potřebují akvária s délkou od 50 cm.
Menším druhům krevetek dáme do akvária dostatek rostlin, ideální jsou rozsáhlé porosty jávského mechu. Pro dravce nebo filtrující krevety, které dorůstají délky přes 10 cm, připravíme úkryty - houštiny rostlin, jeskyňky, kořeny. Použití substrátu není nutné, zvláště tam, kde chceme krevetky chovat a odchovávat ve velkém množství a usnadnit si údržbu akvária - ale je třeba vzít na vědomí, že zbarvení krevet se často přizpůsobuje podkladu a intenzita barev v takovém holém akváriu bude zřejmě slabší.

Voda

Krevetky potřebují většinou hodně čistou vodu s nízkým obsahem dusičnanů. Úmyslně neuvádím číslo, protože to je pro každý druh jiné - ale většinou je nižší než hodnoty dusičnanů naměřené v průměrně zarybněném a udržovaném akváriu. Dusitany, amoniak, težké kovy a další jedy jsou pro krevetky smrtelně nebezpečné už ve stopových množstvích. V akváriu s krevetkami se zásadně vyhýbejte používání jakýchkoliv léčiv, dezinfekčních prostředků, chemikálií na odstranění řas nebo šneků apod. Pozor dejte také na dekoraci, aby neuvolňovala nějaké škodlivé látky. Sporné je také používání hnojiv, která vždy obsahují stopy mědi.
Pokud v akváriu filtrujeme, musíme zabránit nasávání krevet do filtru - zvláště v případě, že se nám krevetky množí.
Krevetkám může být nebezpečný i vzestup teploty ke 30 °C (u některých druhů a variet už nastává nebezpečí při teplotě 26 °C), což v létě bohužel není výjimečná situace. Optimální teplota se pohybuje mezi 22 -24 °C pro menší řasožravé druhy, filtrující krevetky se zase cítí lépe při teplotě 25-27 °C. Vesměs všechny druhy krevet pořebují dostatečně prokysličenou vodu - vyhovuje jim přiměřeně proudící voda, filtrující krevety milují silnější proud. To ale neznamená, že nemůžete krevetky úspěšně chovat v akváriích bez filtrace nebo jiného zdroje proudění.
Hodnoty vody, jako je pH a tvrdost, nejsou příliš důležité - ale rozhodně by se neměly pohybovat v extrémech. Krevetky samozřejmě potřebují pro stavbu krunýře vápník, takže ve velmi měkké vodě se jim nebude dařit. Jako optimum je často uváděna voda velmi slabě kyselá, se střední tvrdostí a alkalitou. Musíme však mít na paměti, že krevety pocházejí z velmi rozdílných koutů světa a proto mají i různé nároky na vlastosti vody. Liší se i tolerance soli u různých druhů - některé snášejí bez problémů i brakickou vodu.
Při výměnách vody, které mají většinou příznivý účinek na aktivitu krevet (a také vyvolávají často svlékání), musíme dávat pozor na to, aby nedošlo k velké skokové změně v kvalitě vody a v její teplotě!

Spolubydlící

Samozřejmostí je nedávat malé řasožravé krevetky do společnosti ryb, které by je mohly sežrat. Kterou rybu lze považovat za "bezpečnou", a kterou už ne, není snadné říct. Zcela určitě se krevetky nehodí k cichlidám s výjimkou těch nejmenších (apistogramy). K rájovcům a podobně velkým a žravým rybám můžeme dát velké, odrostlé krevety Caridina japonica, dravé nebo filtrující krevety; menší příslušníky rodů Caridina nebo Neocaridina bych neriskovala. Menší ryby při prvním setkání s krevetkou sice zkusí trochu "ochutnávat", přičemž může dojít k poranění krevetek, nicméně další soužití už bývá většinou bez problémů.
Opačný problém může nastat, když chováte dravé krevety společně s rybami. Pokud nedostanou svůj příděl masité stravy, doplatí na to malé rybky...
Zvažte možnost samostatného chovu krevet - za přítomnosti ryb, které svým dotíráním krevetky zahánějí do úkrytů, si svých drobných chovanců příliš neužijete. Na druhou stranu třeba veliké filtrující krevety se snášejí i s malými rybami velmi dobře a do společenského akvária se hodí.
Ještě poznámku k spolubydlícím z vlastních řad - malé řasožravé krevetky jsou tvorové společenští a budou se vždy cítit lépe, pokud jich bude v akváriu více. Naopak dravé druhy svádějí souboje, vedoucí často k usmrcení soků, takže soužití je možné jen ve větší nádrži za předpokladu, že jsou krevety zhruba stejně velké. Filtrující krevetky bývají také teritoriální a brání svůj domovský úkryt proti ostatním, ale jejich potyčky nejsou nebezpečné. Musíme jim však dopřát dostatek prostoru.
Můžeme chovat pohromadě i různé druhy - ale počítáme-li s odchovem, není vhodné kombinovat příbuzné druhy, u kterých dochází k nežádoucímu křížení (viz dále).

Krmení

Pořizujeme-li si krevetky proto, aby nám pomohly s řasou, je otázka vhodné potravy snadná. Řasožravých krevetek musíme dát do akvária dostatečný počet, jinak nestihnou s řasou účinně bojovat. Doporučuje se až několik desítek krevetek do nově založeného akvária, později můžeme jejich počet snižovat. Samozřejmě to závisí i na velikosti konkrétního druhu. Důležitá je skutečnost, že všechny krevetky bez vyjímky si rády pochutnají i na potravě pro ryby, takže pokud se na dně neustále povaluje nespotřebované krmivo, těžko můžeme čekat, že se krevety pustí do řas. Zkuste ryby krmit opatrněji, nebo na několik dní vysadit krmení úplně, a krevetky se pustí do spásání zelených povlaků. Ne každá řasa jim chutná, nejoblíbenější jsou krátká, jen několikamilimetrová zelená vlákna ("zelená brada"), rostoucí na dobře osvětlených místech při dostatku nebo doknce nadbytku železa. Žabí vlas pravděpodobně nežere žádný druh, se štětinkou by si mohla údajně poradit Caridina japonica, i když někteří chovatelé to popírají. Podle mých zkušeností můžu říci, že nejlepší řasožravci jsou drobné krevetky rodů Neocaridina a Caridina (různé barevné variety). Caridina japonica, i přes svojí vynikající pověst, dává mnohem více přednost jiné stravě a neváhá vytrhnout rybám vločkové krmivo nebo patentky. Řasám se věnuje až v nouzi.
Všežravé krevetky krmíme běžnou potravou pro ryby, velcí jedinci a dravci si rádi pochutnají na něčem masitém. To platí i pro řasožravé krevetky, pokud je chceme odchovávat, nebo pokud není v akváriu dostatek řas. Přjímají vděčně jakékoliv vločky, tabletky nebo granulky. Dávám svým krevetkám i dekapsulovanou artémii a nebo ještě častěji živé nauplie artémie, které jim velmi chutnají.
Filtrující krevetky se přes svojí úctyhodnou velikost živí miniaturními částečkami, které chytají v proudu. Často se postaví na nějaké vyvýšené místo nedaleko výpusti filtru a tam trpělivě mávají svými speciálními vláknitými lapači. Potravu je vhodné jim podávat právě do vodního proudu - mně se osvědčily artémie, nebo jakékoliv umělé krmivo rozdrcené na prach. Filtrující krevety občas pátrají po potravě i na dně, kde pečlivě "zametají" povrch - to v případě, že se ve vodě nevznáší dostatek potravy.

Rozmnožování

Chcete-li se pokusit o odchov sladkovodních krevet, je nejlepší začít s druhem Neocaridina denticulata - ten je nejméně náročný na kvalitu vody (u ostatních může být problém už v chovu, o odchovu ani nemluvě) a rozmnožuje se velmi snadno. Podmínkou je, že máte alespoň jeden pár. Tyto krevetky nejsou hermafroditi, jak se vám možná budou snažit namluvit prodavači. Rozlišit pohlaví ale nemusí být vždy snadné - podrobněji se o tom rozepisuju na stránkách věnovaných konkrétním druhům.
Neocaridina denticulata a její barevná varieta "Cherry" jsou ideální pro první pokusy o odchov. Po spáření nosí samička oplozená vajíčka zavěšená mezi plovacími panožkami pod zadečkem. Vajíčka nelze přehlédnout, navíc se samička v této době pohybuje dost neohrabaně a každou chvíli s vajíčky zatřese, aby k nim pustila okysličenou vodu. Po uplynutí doby nutné k prodělání larválních stádií (dochází k tomu uvnitř vajíčka), což je většinou 3-5 týdnů, se líhnou malé krevetky. Jsou to dokonalé zmenšeniny svých rodičů, měří 2-3 mm a můžou jich být až čtyři desítky. Malé krevetky se pohybují úplně stejně jako dospělci a hledají řasy a jakoukoliv jinou drobnou potravu. Jejich další růst je rychlý a většinou bezproblémový. Tento pokročilý způsob rozmnožování je velmi snadný a může probíhat přímo v nádrži, kde chováme dospělé krevetky. Pozor na ryby, které by si na mláďatech pochutnaly - ale i v nádrži s rybami je odchov možný, malé krevetky se většinou drží několik týdnů v úkrytech. Sama jsem si často myslela, že jsem o odchov přišla, protože jsem žádnou malou krevetku nemohla najít, ale po 3 týdnech se objevila záplava asi 6-7 mm odrostenců.
Rozmnožování se zdánlivě přímým vývojem, bez larválního stádia, je typické pro všechny drobné řasožravé krevetky: Neocaridina denticulata (i var. "Cherry" alias "Red Fire"), Caridina sp. "Red Crystal", "Bumble Bee", "Tiger", "Zebra" atd. Cenou za tento v podstatě samovolný odchov je nízký počet mláďat. Tyto druhy a barevné variety se často vzájemně kříží, což není většinou žádoucí - dochází potom ke ztrátě zajímavého zbarvení nebo vajíčka nejsou oplodněná. Ke křížení dochází vždy v rámci jedné příbuzenské skupiny - tj. Neocaridina denticulata se kříží spolu s N. d. "Cherry", barevné krevetky vyšlechtěné z Caridina serata, jako jsou "Red Crystal", "Tiger", "Bumble Bee" a další pruhované se kříží mezi sebou, ale ne s příslušníky jiných skupin atd.
Primitivní typ rozmnožování, kdy se z vajíček (které stejně jako v předchozím případě nosí samička pod svým tělem cca 4-6 týdnů) líhnou larvy, je v podmínkách akvária velmi obtížně zvládnutelný. Larvy jsou mikroskopické a vznášejí se volně ve vodě. Svým rodičům se stavbou těla vůbec nepodobají, je potřeba je krmit velmi jemnou potravou v dostatečném množství a udržovat zároveň čistou vodu. Co je asi největší překážou v úspěšném odchovu je fakt, že pro vývoj larev je nutná mořská, resp. brakická voda. Najít tu správou salinitu, kvalitní potravu a dokázat se o larvy vzorně starat několik týdnů, než projdou několika různými stádii a přemění se konečně na krevetky, je nelehký úkol. Proto je odchov některých druhů krevet tak obtížný a vypiplat byť jen jediné mládě z mnoha stovek vajíček, které obsahuje každá snůška, je nesplnitelný sen mnoha akvaristů. Mezi krevety s tímto způsobem rozmnožování patří hlavně Caridina japonica a filtrující Atyopsis moluccensis a Atya gabonensis. U dvou posledně jmenovaných druhů se odchov v zajetí pravděpodobně ještě nepodařil.

Některé typicky krevetí projevy vás mohou zaskočit, pokud s nimi nemáte zkušenost. Například horečnaté pobíhání (resp. proplouvání) po akváriu většinou nesignalizuje žádný problém, ale je to znamení, že se některá samička chystá svlékat a je připravená k páření. Druhý den je v akváriu zase klid a přibyde samička obtěžkaná vajíčky. Podobně pokud si krevetka probírá panožky a nebo se jinak drbe a osahává, bude se pravděpodobně brzo svlékat.

Řasožravé krevetky jsou v akváriích nejčastější a jsou také pro snadnost chovu a pestré zbarvení nejoblíbenější. Jsou to vesměs drobnější druhy nenáročné na potravu. Patří sem jak královna sladkovodních krevetek Caridina japonica, dorůstající až 5 cm, tak i drobné a překrásně vybarvené Caridina sp. "Red Crystal", "Bumble Bee", "Tiger" (tzv. skupina Caridina serata), C. babaulti, C. palmata a mnoho dalších... Ty jsou drahé a často velmi náročné na kvalitu vody. Naopak úplně nejsnáze chvatelná a množitelná sladkovodní krevetka je Neocaridina denticulata, o něco málo náročnější a velmi populární je Neocaridina denticulata "Cherry".

Všežravé krevetky ze skupiny tzv. "Glass Shrimp", "Ghost Shrimp" nebo "Grass Shrimp" jsou u nás málo známé, ale občas se objevují v obchodech. Většinou jsou označeny nesprávnými jmény typu "Caridina sp.", "Aotiax", "Atrax" apod. a často bývají zaměňovány s Caridina japonica nebo s Neocaridina denticulata. Jsou to bezbarvé, drobnější krevetky, ale narozdíl od předchozích druhů mají větší klepítka a nápadně prohnutý hřbet. Patří do čeledi Palaeomonidae a pocházejí nejčastěji ze Severní nebo Jižní Ameriky ( rody Palaeomonetes, Palaeomon). Podobné krevetky najdeme i v Evropských sladkých vodách.