Colossoma macropomum ("Cachama", "Cherna")
je plodožravá piraňa, dorůstající v přírodě až 1 m (největší kusy váží až 40 kg). Je rozšířená v povodí Orinoka a Amazonky, ve velkých řekách a jezerech. Běžně se konzumuje, mláďata se hodí na chov v akváriu. Je to jeden z nejčastějších a hospodářsky nejvýznamnějších druhů piraní ve Venezuele.

Největší jedinec v méridském akváriu měřil okolo 50 cm a pohyboval se s důstojnou lenivostí; mladší ryby se navzájem honily a zhruba 1000-litrové akvárium využívaly naplno.

I další druhy piraní patřily mezi všežravé nebo býložravé, i když podle jedné tabulky tu měla být i dravá Piaractus brachypomus ("Morocoto", "Pacú") - jedna z oblíbených červenobřichých piraní. Na fotografiích jsou ryby rodu Myleus nebo Mylossoma, nazývaných spolu s piraněmi rodu Metynnis "Palometa". U posledně jmenovaného rodu je však báze tukové ploutvičky mnohem širší. Ryby měřily 20-30 cm a na jejich hejno byl krásný pohled.
Vzdálené příbuzné piraní jsou i další tetrovité ryby - Astyanax sp., které se proháněly v akváriu společně s jinými menšími rybami. Tyto tetry jsou v povodí Amazonky a Orinoka hojně rozšířené a najdeme je často v obrovských hejnech. Do rodu Astyanax patří mnoho druhů, které je však velmi těžké odlišit. Velikost rybek byla asi 8 cm.
Trahir Hoplias malabaricus vypadá sice jako nějaká hlavačka, ale patří spolu s tetrami do řádu Characiformes. Je to vedle piraní asi nejobávanější ryba, protože je velmi útočná. Napadá i zvářata, která se přicházejí napít k vodě, a má na svědomí nejedno poranění običeje také u lidí. Je to málo pohyblivý druh, ale dokáže bleskurychle vyrazit k hladině a uchvátit kořist.
V méridském akváriu měli jen jediného trahira, měřícího asi 25 cm. Bohužel trucoval zády k návštěvníkům a nechtěl se vůbec pohnout, takže na fotografii není vidět jeho široká tlama.

Piabucina erythrinoides z čeledi Lebiasinidae se ve španělštině nazývá "Volador" (protože ráda skáče) nebo také "Carpa criolla". Je to velmi čilá rybka, která dorůstá až 25 cm. Žije v okolí jezera Maracaibo, v pohoří Cordillera de Los Andes a také v části Los Llanos.



Tento zástupce čeledi Ctenoluciidae (stále řád Characiformes) bývá někdy nazýván sladkovodní barakudou: Ctenolucius hujeta ("Agujeta"). Dorůstá délky až 70 cm a je to dravá ryba, chovaná často ve veřejných akváriích. Objevuje se ale i v maloobchodní síti. Její domovinou je povodí řek Magdalena a Sinú v Kolumbii a také okolí jezera Maracaibo ve Venezuele.

Posledním druhem z řádu Characiformes - tentokrát z čeledi Curimatidae - je Prochilodus mariae ("Coporo"). Tento druh dorůstá až 50 cm, největší jedinci v akváriu měřili skoro 30 cm. Vzhledem k jejich velikosti a nenápadnému zbarvení se v akváriích chovají jen velmi zřídka, navíc jsou to vyložení býložravci.

Venezuelské vody jsou velmi bohaté na nejrůznější sumce, patřící do čeledí Pimelodidae, Loricariidae, Callichthyidae, Doradidae a dalších. V méridském akváriu nebyli žádní přísavníci ani drobní pancéřníčci, ale spíše "Bagres" střední a maxi velikosti, vesměs jedny z nejhojnějších druhů:

Hoplosternum littorale ("Curito") na dvou fotografiích vpravo je častým úlovkem rybářů. Dorůstá asi 20 cm a v akváriích se běžně nechová, i když se v poslední době objevuje v importech. Je hojný ve vodách od Trinidadu po Paraguay.

Další dva druhy byly označené jako Pimelodus pictus ("Bagre", "Matacayman") a Pimelodus blochii ("Puyon"). Jsou to středně velké druhy, vhodné do větších akvárií. Jejich chov je bezproblémový.


Pseudoplatysoma tigrinum ("Bagre rayado" nebo "Mata fraile") je snad nejnápadnějším jihoamerickým sumcem. Dorůstá velikosti až 1 metr a najdeme ho na každém dobře zásobeném rybím trhu od povodí Orinoka až po Paraguay. Mláďata jsou v akvaristice populární, tvar hlavy a zbarvení tohoto druhu jsou opravdu unikátní. Aktivní je převážně v noci.
Také tento sumec patří do čeledi Pimelodidae, i když se na první pohled velmi odlišuje. Pseudopimelodus raninus ("Tongo", "Rambu sapo" nebo "Yaque guariqueňo") je rozšířený od kolumbijské Magdaleny až po Paraguay a dorůstá 50 cm (tak velký byl i tento exemplář). Má velmi malé oči, je to masožravec, ale v akváriu se dobře snáší s jinými rybami.
Elektrický paúhoř Electrophorus electricus ("Temblador de rio") je další z legendárních jihoamerických ryb. Jeho areál rozšíření sahá od Orinoka přes Guayanu až po povodí Amazonky. V přírodě dosahuje délky až 2,5 m a váhy 20 kg, ve veřejných akváriích se často chovají menší exempláře jako zajímavost. Díky elektrický výbojům není možné ho chovat s jinými rybami. První vědecké pokusy s touto rybou dělal už A. von Humboldt v roce 1800, když testoval sílu výbojů na koních a také na vlastní kůži. Paúhoř může údajně vydat výboje s napětím až 2500 V. Kromě toho má menší elektrický orgán se sílou výbojů 10 V, podobně jako ostatní ryby z řádu nahohřbetých (Gymnotiformes).
Také další z nahohřbetých ryb, Gymnotus carapo ("Cuchillo", "Machete", "Carapo"), se chová jen ve veřejných akváriích. Dorůstá délky 60 cm a je to dravá ryba s noční aktivitou. O její biologii je toho zatím známo jen málo. Najdeme jí v povodí Magdaleny, Orinoka, Esequiba i Amazonky.
Astronotus ocellatus ("Pavona", "Oscar" nebo "Vieja") je mezi akvaristy velmi známým druhem. Dorůstá až 40 cm a je to žravá a čilá cichlida. Žije v povodí Orinoka, Amazonky a Paraguay.
Jen vyjímečně se do Evropy dováží Caquetaia krausii ("Petenia"), cichlida vyskytující se jen ve Venezuele. Je to agresívní druh, dorůstající 25 cm.


Naopak "starou známou", kterou není třeba představovat, je Aequidens pulcher ("Acara azul"). Její domovinou je povodí Orinoka a také vody Panamy, Kolumbie a Trinidadu.

© 2006 Markéta Rejlková