malý akvarijní poklad

Neritina natalensis se dá považovat za poklad hned v několika ohledech: je krásná, to jí nikdo nemůže upřít. Velmi rychle vás taky přesvědčí o tom, že je nadmíru užitečná (pokud zrovna nejste milovníkem řas). No a v neposlední řadě je to zajímavý živočich, o kterém se vyplatí dozvědět něco bližšího... jste na správném místě.

Začněme trochou systematiky: Neritina natalensis (známá také pod jménem Neritina zebra) patří mezi plže (třída Gastropoda), podle staršího systému byla řazena do podtřídy předožábrých (Prosobranchia), řádu kruhožábrých (Archaeogastropoda). Nově je řazena do podtřídy Orthogastropoda, řádu Neritopsida. Čeleď Neritidae s těžištěm výskytu v tropech a subtropech má většinu zástupců mořských, část druhů žije v brakických vodách v ústí řek a několik je sladkovodních. Vazba na mořské prostředí může být však vyvinuta i u sladkovodních druhů, u některých je totiž zachován vývojový stupeň planktonní larvy (veliger), která se vyvíjí v moři. Je tomu tak i u Neritina natalensis: druh žije v řekách jižní Afriky, kde také dochází k páření a kladení vajíček. Larva, jejíž velikost nepřesahuje 1 mm, se po vylíhnutí dostává s proudem vody do moře. Až po ukončení jejího vývoje a přeměnu na "šneka" se vrací zpět do vodního toku, během života putuje neustále proti proudu (čím blíže k prameni, tím větší jedince můžeme nalézt). Blízkým příbuzným této neritiny (správný český název je vlastně zubovec!) je Thedoxus danubialis, plž žijící v povodí Dunaje. Na jižní Moravě je kriticky ohrožený a také na území Slovenska je druhem vzácným. V severní Evropě je hojným druhem Thedoxus fluviatilis (v ČR býval v Labi, dnes vyhynulý). Oba druhy jsou příkladem sladkovodního plže s úplnou nezávislostí na mořském prostředí - larva prodělá svůj vývoj uvnitř vaječných obalů, takže se zdánlivě jedná o vývoj přímý - z vajíčka se vylíhne rovnou malý šneček.

Neritina natalensis dorůstá cca 2cm, je poměrně dlouhověká - při optimálních podmínkách se dožívá 4 let i více. Dýchá žábrami, na rozdíl od ampulárií se tedy nepotřebuje nadychovat nad hladinou vody. Přesto se do její blízkosti vydává poměrně často a nutností je utěsnit dobře prostor nad hladinou; jinak ji můžeme najít i mimo akvárium. Takový výlet má většinou tragické důsledky - neritiny mají velmi masívní ulitu, odolnou proti tlaku, ale zato těžkou a křehkou. Pozor na to při manipulaci se šneky - padají ke dnu velkou rychlostí a i kdyby se při nárazu na kamení jejich ulita nerozbila, mohou se odštípnout kousky povrchové "glazury" a váš krasavec rázem vypadá, jako by se vrártil z bitevního pole... Ulita se uzavírá malým víčkem. Černý vzor na červenohnědém podkladě je specifický pro každého jedince; jen těžko najdete dvě neritiny se stejnou kresbou. Ulita je při pohybu chráněna jakousi lištou, která je ovinutá okolo spodní části kolem dokola. Tento "límec" je téměř průhledný, s patrným tygrovaným vzorkem typickým pro tělo neritiny. Pokud si dobře prohlédnete fotografie, uvidíte ho skoro na každé z nich.

Neritiny se živí řasami - a VÝHRADNĚ řasami. Mají k jejich seškrabávání uzpůsobenou radulu. Byla provedena celá řada pokusů zjišťujících jejich apetit a jediným závěrem je, že konzumují řasy všech druhů včetně vláknitých. Rostlinné zbytky nebo jakoukoliv jinou potravu ignorují. Jsou posedlé konzumací řas tvořících povlaky na kamenech a sklech. S menší oblibou se vydají na procházku po štěrku nebo šplhají po rostlinách. Nikdy je však neokusují, jen seškrabují řasu z povrchu. Hravě si poradí například s přisedlou řasou na listech anubiasu. Moje neritiny ale šplhají i po jemnějších rostlinách (Micranthemum micranthemoides, Echinodorus tenellus aj.) - vzhledem ke jejich těžké ulitě s tím trochu zápolí... Pozorovat neritiny při práci je fascinující. Pokud najdou bohatou pastvu, nehnou se z místa. Minutu po minutě se posouvají a za nimi se objevuje naprosto čistý povrch - až mě překvapilo, jaká byla původní barva kamenů v mém akváriu. Jedna z mých neritin se okamžitě po přinesení do akvária vydala ke kameni o ploše cca 1 dm3 a zůstala na něm 30 hodin, během kterých z něj odstranila i ty nejposlednější zbytky řas. Potom ho několikrát obešla kolem dokola a teprve když se ujistila, že tam už nic k jídlu není, vydala se prozkoumat akvárium. Trvá několik dnů, než neritiny očistí všechny nánosy řas ve svém novém domově. Potom musí po potravě pátrat a prozkoumávají i štěrk a rostliny. V protikladu k důkladné soustavné práci na "pastvách" jsou při hledání nových nalezišť poměrně rychlé. Přitom udržují douhodobě čistá skla i kameny - takže pokud chcete mít dekoraci v akváriu z bílých kamenů a bílého štěrku, je neritina ideálním řešením. Údajně pro běžné 40-litrové akvárium stačí 1 jedinec - a nemusíte už nikdy čistit skla. Já mám zatím svoje neritiny v 12l akváriu a pravda je, že jim radši občas nějakou tu řasu podstrčím, aby nestrádaly. Dodatek: asi už měly opravdu hlad - listy Echinodorus tenellus oškrábala jedna z nich víc než důkladně - viz foto. Takže tvrzení, že by Neritina natalensis radši pošla hlady než se pustila do rostlin, je třeba brát s rezervou! Nicméně tou dobou už v akváriu nebyla po řasách ani stopa...

Zajímavostí celé čeledi Neritidae je, že si udržují jakési domovské okrsky. Ať už jsou aktivní ve dne nebo v noci, k odpočinku se vrací pokaždé na stejné místo... S oblibou se zdržují na kamenech a kořenech, kam také nejčastěji kladou vajíčka. Aha - důležitá otázka každého akvaristy: budou se moje neritiny rozmnožovat tak rychle jako většina ostatních šneků, až se jich nebudu umět zbavit? Bohužel, neritiny se v zajetí nerozmnožují vůbec. Jak už jsem psala, jejich larvy se vyvíjejí v moři. Je to určitá analogie k vývoji krevetek Caridina japonica, které se v zajetí daří množit poměrně úspěšně. Kde je tedy u neritin problém? Neritina natalensis má pohlaví oddělené, oplození je vnitřní. Samička může klást vajíčka i několik týdnů poté, co se setkala se samečkem. Většina akvaristů dříve či později v akváriu s neritinami najde nakladená vajíčka, ve větším množství roztroušená jednotlivě na kamenech, kořenech, rostlinách nebo na skle. Jsou to drobné bělavé útvary, připomínající trochu sezamová semínka. (Ve skutečnosti jsou to kapsule, plné drobounkých vajíček - u druhu Theodoxus fluviatilis první vylíhnutá larva sežere všech svých 50-150 sourozenců a na svět se tak podívá z každé kapsule jediný vypasený šneček. U neritin je teoretická šance získat potomstvo ze všech vajíček.) Až potud vypadá tedy rozmnožování neritin nadějně, ALE: zatím nikdo nepozoroval, že by se z vajíček vylíhnuly larvy. Co je příčinou nezdaru se neví. (Nutno podotknout,že většina šťastných majitelů neritin nemá ani tušení o tom, že místo šnečků je třeba hledat larvy, a to larvy miniaturních rozměrů...) Nicméně je to výzva všem experimentátorům... Všechny neritiny v našich akváriích se tedy narodily v Africe. I vzhledem k tomu se jejich cena pohybuje v rozmezí 2-5 euro. Část jich tu dalekou cestu zaplatí životem; najdou se i údaje, že 1/2 neritin vložených nově do akvária zemře. V mém případě zemřela po několika dnech jedna ze čtyř :-(

Na neritinách můžete většinou obdivovat jen nápadnou ulitu. "Tváří v tvář" jim můžete pohlédnout jen zřídka a potom si všimněte, jak podmanivé má tenhle šnek oči... nejenže jejich tvar je skoro lidský, ale jsou dokonce pomněnkově modré !!!

© 2004-2005 Markéta Rejlková