(tato stránka se neustále vyvíjí - pokud vám chybí nějaká informace, prosím o trpělivost)



Pokud nám rostliny nerostou tak jak si představujeme, může to mít několik příčin: tou nejtriviálnější je možnost, že jsme koupili rostlinu, která do vody prostě nepatří, nebo má nějaké speciální nároky a my jí nedokážeme poskytnout vhodné podmínky. Ale předpokládám, že nekupujete zajíce v pytli.
Další pravděpodobnou příčinou nezdaru je nedostatečné osvětlení akvária. Pokud se nedaří všem rostlinám v akváriu s výjimkou těch „stínomilných“ - rostou pomalu nebo vůbec, stonkové rostliny shazují listy ve spodních patrech, v akváriu nebují dokonce ani řasy... je třeba zvážit změnu osvětlení.
V dobře osvětleném akváriu stoupá nárok rostlin na CO2. Pokud rostliny rostou pomalu, listy jsou malé, příp. je na nich drsná bílá usazenina (jako produkt biogenního odvápnění), potom je třeba CO2 doplnit. Hladinu CO2 zjistíme snadno z hodnot pH a uhličitanové tvrdosti. Více podrobností najdete v článku o příjmu uhlíku vodními rostlinami.


Mají-li naše rostliny dostatek světla i CO2 (odstraněním shora uvedených příčin se růst rostlin rapidně zlepší v drtivé většině případů - ale obě záležitosti jsou na internetu hojně diskutovány, proto jim věnuji tak málo pozornosti) a přesto se vyskytnou problémy, znamená to, že jim chybí nějaký makro- nebo mikroprvek. Pro tento případ vám nabízím přehled symptomů nedostatku pro jednotlivé prvky. Než v něm však začnete hledat ten „váš“ problém, chci podotknout dvě věci. Zaprvé, symptomy se projevují u různých rostlinných druhů nestejně a s proměnlivou intenzitou. Vzhledem k propojenosti příjmu jednotlivých prvků mohou symptomy nedostatku jednoho ukazovat spíše na nadbytek jiného prvku apod. To vše je třeba vzít v úvahu. Zadruhé, prvky v těle rostlin mohou být mobilní nebo imobilní – rostlina je buď umí nebo neumí přesunout tam, kde jsou potřebné (tj. do nově rostoucích částí). Toto dělení je velmi důležité - k rychlejšímu odhalení chybějícího prvku je tak možné použít následující orientační klíč:

Změny se projevují nejprve na starých listech:
celkové žloutnutí listů – N, P
žluté skvrny – K, Mg, Mo
žloutnutí až hnědnutí od okrajů – Zn, Mo

Změny se projevují nejprve na mladých listech:
sklovatění listů - Fe
žluté skvrny – Fe, Mn
deformované listy – Ca, B, Mo
listy žluté – Ca, S, Cu
hnědé nebo žluté okraje – Ca

Odumírání růstového vrcholu – Ca, B


Přehled prvků s nejčastějšími symptomy jejich nedostatku:
(obsahuje i poznámky o možných příčinnách, tj. interakcích s jinými prvky a závislosti na pH)
Dusík (N) staré listy žloutnou a odumírají rychleji, než je běžné; nové listy jsou zelené, ale menší; resp. celá rostlina je žlutozelená, staré listy žlutější než mladé; stonky tuhé, tenké; pomalý růst; plovoucí rostliny se přestávají množit, žloutnou; při velmi silném osvětlení nadbytek anthoxyanů – červenání listů
Fosfor (P) menší odumřelé oblasti na starých listech; staré listy odpadávají; podobné jako nedostatek dusíku; rostlina přestane růst a někdy je tmavě zelená, nebo dokonce červená (nadbytek anthoxyanů – nejprve se projevuje na spodní straně listů); trpasličí růst (pokud vůbec); stonky tenké a zkrácené; pokud nejsou krmené ryby a dno není narušováno, rostliny odkázané na živiny z vody (nekořenící ve dně) mohou žloutnout; kyselé pH, nadbytek K
Draslík (K) žlutavé oblasti na starých listech, potom hnědnutí okrajů a konců listů; objevují se tečky na starých listech, postupně se zvětšují, list může zůstat zelený a nebo před odumřením zežloutne včetně střední žilky (x Mg); nové listy jsou menší
Železo (Fe) nové listy žlutavé, menší; u stonkových krátké přimknuté ke stonku, vzorky na ploše listů - zelená žilnatina ohraničuje žluté nebo bělavé skvrny; nové listy žloutnou nejprve od špičky, sklovatění až průhledné listy před jejich eventuálním rozpadem; projevuje se nejdříve u rychle rostoucích rostlin; ph>6,8
Vápník (Ca) mladé listy malé, deformované (málo tkaniva okolo zachované střední žíly), kudrnaté; při větším nedostatku kroucení a zmenšování listů, u nových bělavé skvrny, žluté okraje, listy Vallisnerie se záhyby, mohou odumírat listové špičky; při naprostém nedostatku jsou nové přírůstky miniaturní, deformované, skoro bílé, odumírají růstové vrcholky včetně kořenových; kyselé pH, nadbytek K
Hořčík (Mg) žluté skvrny na starých listech – velmi podobné jako při nedostatku Fe; žloutnutí postupuje od okrajů dovnitř, střední žíla může zůstat zelená, zatímco okolí bledne a odumírá; nejprve žloutnou staré listy mezi žilkami, později i mladé (možné je i červenání); po delší době staré listy opadávají; kyselé pH, nadbytek K
Síra (S) podobné projevy jako nedostatek dusíku; žloutnutí nejprve mladých listů, při silném světle můžou i červenat
Mangan (Mn) žluté mramorované oblasti na nejmladších listech, ne tak intenzivní jako u Fe, což nakonec vede k celkovému světlému zbarvení; později tkáň mezi žilkami odumře a vytvoří se podlouhlé díry; pH>6,7; při nadbytku Fe (blokuje příjem Mn)
Měď (Cu) u mladých listů - odumřelé špičky, hnědnutí okrajů; žloutnutí listů, mohou být prodloužené; nadbytek Cu je toxický!
Zinek (Zn) žloutnutí tkáně mezi žilkami, začíná od špičky a okrajů (staré listy); „spálené“ okraje listů, hnědé nebo rezavé skvrny, žluté pruhování; při nadbytku P
Bor (B) velmi podobné nedostatku Ca, nové listy malé, deformované, odumírají růstové vrcholky listů i kořenů, listy jsou srolované; stonek tuhý a zkrácený; odumírají špičky listů (nových) a růstový vrcholek, rostlina vyhání postranní výhonky, ale i ty odumřou; pH>6,8 nebo druhy náročnější na spotřebu B
Molybden (Mo) žluté skvrny mezi žilkami (staré listy), potom hnědnutí okrajů listů, inhibice kvetení; světlé, deformované, velmi úzké mladší listy; velmi kyselé pH


Pokud se vám na základě tabulky podařilo odhalit chybějící prvek, gratuluju. Ale neradujte se předčasně, je to jen první krůček k nastartování dokonalého růstu rostlin. Zdánlivě by problém mohlo vyřešit prosté doplnění chybějícího prvku (ponechme stranou obtíže při získávání jeho vhodné chemické formy), ale nemusí to vést nutně k nápravě. "Nedostatek" určitého prvku totiž může spočívat v blokování jeho příjmu jiným prvkem, jak už jsem vzpomenula výše. Nebo je prvek přítomný, ale je vázaný ve formě nepřístupné rostlinám. K tomu dochází při "nevhodném" pH... ale jak už tomu bývá, optimální pH se pro jednotlivé prvky liší. Pro ilustraci uvádím následující graf (hodnoty pH jsou jen orientační a mohou se lišit od údajů z předcházející tabulky, protože pocházejí z různých zdrojů - budu se snažit je časem zpřesňovat):


Dostupnost jednotlivých prvků v závislosti na pH:
44,555,5 66,577,58 8,599,510
Dusík (N)
Fosfor (P)
Draslík (K)
Železo (Fe)
Vápník (Ca)
Hořčík (Mg)
Síra (S)
Mangan (Mn)
Měď (Cu)
Zinek (Zn)
Bor (B)
Molybden (Mo)


Z grafu ale nevyplývá, že mimo vyznačené intervaly je prvek pro rostliny zcela nedostupný. Např. železo je při vyšším pH dostupné, pokud je vázané v chelátových sloučeninách. Vhodnou úpravou podmínek (dodáním chelátů třeba ve formě rašelinového výluhu) můžeme závislost na pH "ošálit". Z hlediska příjmu většiny mikroprvků je pro rostliny nejvhodnější rozpětí pH 6,3-6,7.

Ještě se krátce (znovu) zmíním o tom, proč je diagnostika příčin nezdaru jen na základě shora uvedených symptomů nedostatku poněkud ošidná. Nejčastěji obávaným "nedostatkovým prvkem" mezi akvaristy je železo. Pokud se objeví žlutavé skvrny na nových listech, zodpovědný pěstitel rostlin tedy aktivizuje své znalosti a začne přidávat železo. Ale ouha, problém se nevyřeší, ba právě naopak. Ty žluté skvrny totiž nezpůsobil nedostatek železa, ale jeho nadbytek (viz symptomy nedostatku manganu)! Příčinu bylo možné odhalit hned za použití Fe-testu. Podobných interakcí mezi prvky je víc, ale tato patří mezi nejběžnější. Pokud se tedy rozhodnete do akvária pravidelně přidávat hnojivo, je rozumné dávkování kontrolovat alespoň pomocí Fe-testu.

© 2004-2005 Markéta Rejlková