moje ROSTLINY

Akvarijní rostliny prostě miluju. Líbí se mi skoro všechny a taky bych je skoro všechny chtěla mít. Za rostliny utrácím spoustu peněz a často jsou příčinou toho, že sedím bezradně před akváriem s čerstvě získaným přírůstkem a snažím se najít skulinku, kam by se ještě dalo něco zasadit. Rostliny mají totiž tu skvělou vlastnost, že jimi můžete (narozdíl od živočichů) akvárium doslova narvat k prasknutí... a i potom to může být docela hezká podívaná.

Rozhodně o sobě nemůžu tvrdit, že bych měla s pěstováním rostlin rozsáhlé zkušenosti. Vzhledem k tomu, že moje akvária byla vždycky spíše utopená v šeru, omezily se moje pěstitelské pokusy na odolnější druhy rostlin. Teprve s příchodem mých dvou miniakvárií začínám zkoušet i náročnější druhy. Nicméně už patnáct let se o vodní rostliny zajímám, sbírám informace a snažím se lépe porozumět specifikám jejich podvodního života; výsledkem jsou třeba tyto mé články:

Následující seznam představuje vybrané rostlinné druhy s jejich stručnou charakteristikou:
Limnobium laevigatum tvoří plovoucí růžice o průměru 5 - 8 cm. Listy mají na spodní straně drobné vzduchové polštářky, svrchu jsou hladké a lesklé. Kořeny dosahují délky až 50 cm, přičemž se někdy uchycují ve dně. Mají na povrchu velmi jemné lepkavé vlášení, s jehož pomocí odebírají z vody obrovské množství živin. Tato rostlina je vynikajícím pomocníkem v boji proti řasám, pod listy ve spleti kořenů se navíc rády ukrývají ryby. Krevetky, pokud nenajdou řasy, spásají jemné vlášení a kořeny úplně "oholí". Limnobium se dobře množí výběžky.
Salvinia auriculata je rovněž plovoucí rostlina, lístky o průměru 5 - 8 mm jsou řetízkově spojené. Povrch listů kryjí zvláštní hvězdicovité trichomy, které zabraňují smáčení a potopení rostliny. Kořeny jsou jednoduché, dlouhé max. 3 cm. Rovněž tato rostlina odebírá z vody značné množství živin, především proto, že se lavinovitě množí. Dokáže pokrýt hladinu pro světlo neprostupným kobercem, pokud je ve vodě nadbytek dusíkatých látek. Na rozdíl od okřehků (Lemna) se s ní však dobře manipuluje, není problem ji všechnu z hladiny vysbírat.
Rotala wallichii dokáže vytvořit díky své červenavé barvě překrásnou dominantu akvária. Lístky jsou téměř čárkovité a rostlina tak připomíná větvičku jehličnatého stromu. Tak jako skoro všechny červené rostliny je náročná na světlo; ale ve starší literatuře je uváděna vždy na seznamech rostlin, které lze umístit na tmavé místo akvária. Nevím, nechci to testovat, ale pravda je, že v jednom akváriu přečkala týdenní zatemnění při sinicové kalamitě a roste dobře i tam, kde jí výrazně stíní plovoucí rostliny. Další údajný požadavek se týká hnojení a přidávání CO2. Občas hnojím Bioflorem, ale CO2 nepřidávám a jeho obsah je ve vodě velmi nízký, nicméně Rotala se má zatím k světu. Pravda je, že ji mám teprve 6 týdnů... Koupila jsem (jak jinak) rostliny emerzně vypěstované, a abych pravdu řekla, jejich zelená barva se mi líbila víc. Rostliny začaly okamžitě rychle růst, a hned první submersní lístky byly zbarvené dočervena. Emersní listy naopak odspodu černaly a uhnívaly, takže jistou dobu byla Rotala pěkně trojbarevná - viz foto vpravo (růstové vrcholky se na silně osvětlených místech akvária asi po 10 hodinách svícení začaly uzavírat - poté co se rostlina aklimatizovala, už k tomu nedochází). Roste poměrně rychle, v mírném stínu o něco pomaleji, ale pořád vypadá dobře. Doporučované parametry pro pěstování této rostliny jsou t=22-26 °C, pH 5,5-7,5, tvrdost 2-10°dKH. EDIT po 6 měsících: Rotala wallichii v mých akváriích už jen přežívá. Přestalo se jí dařit v době, kdy jsem změnila režim hnojení a akvária se dostala do mírné nerovnováhy. Můžu potvrdit, že tento druh reaguje velmi rychle na nedostatek živin odumřením růstového vrcholu; po hnojení vyhání boční výhonky, ale už to není ono.
Echinodorus quadricostatus je jeden z nejčastěji používaných šípatkovců do popředí akvária. Je poměrně nenáročný, jediné co vyžaduje je aspoň středně silné osvětlení, za které se odvděčí velmi pěknou sytou barvou. Množí se rychle pomocí šlahounů, takže zakrátko budete mít v akváriu džungli. Listy jsou max. 1 cm široké, 10 - 12 cm dlouhé. Roste dobře v každé vodě. Velmi podobným druhem je Echinodorus latifolius, který mám také v akváriu. Má o trochu delší listy a světlejší barvu. Spokojí se i s nízkou intenzitou osvětlení, ale poměrně často si říká o hnojení. Množí se šlahouny o něco pomaleji než E. quadricostatus.
Echinodorus tenellus je nejdrobnější z šípatkovců, připomíná travičku. Listy jsou jen 2 mm široké, 5 - 10 cm dlouhé. Je to ideální rostlinka do popředí akvária, ale je lepší nějakou bariérou jí vymezit část dna - jinak se šlahouny rozběhne do všech koutů. Naopak v prostoru mezi kameny dokáže vytvořit velmi dekorativní a hustý porost. Vyžaduje dobré osvětlení (při velmi silném světle se drží při zemi, ve stínu jsou listy delší), na parametry vody není nijak vybíravý. V mém miniakváriu roste na nejlépe osvětleném místě, ale permanentně nad ním udržuji největši kusy Limnobia, aby ho stínily - je to totiž jediné místo akvária náchylné na výskyt řas.
Cladophora aegagropila se u nás prodává pod názvem "řasová koule" a má být prospěšná při odstraňování dusičnanů z vody. Co je na tom pravdy nevím, ale každopádně je tato řasa zpestřením akvária. Je to chumáč zelených vláken, který kupodivu požírači řas ignorují - na druhou stranu se nemusíte obávat, že se tato řasa rozšíří i tam, kde není vítaná. Koule může dosahovat v průměru 10 cm i více, ale jak roste, zvětšuje se uvnitř dutý prostor a později dokonce koule vyplave na hladinu. To se stává hlavně při silném osvětlení, kdy řasu vynesou bublinky produkovaného kyslíku. Větší kouli můžeme rozdělit na dvě části a trochu je v dlaních uválet do správného tvaru. V přírodě totiž řasa získává svůj tvar v pobřežní zóně jezer ve vlnobití - takže důvod je mechanický. Doporučuje se také občas Cladophoru obrátit; necháme ji-li dlouho ležet beze změny, hrozí že se rozpadne. Není nijak zvlášť náročná na světlo nebo živiny, ale nemá ráda teplotu nad 25°C. Existuje i velmi podobná řasa, kterou je možné připevnit na kameny nebo kořeny - vytváří zelený kobereček a rovněž se nešíří, kam nemá.
Micranthemum micranthemoides (známé i pod synonymem Hemianthus micranthemoides) je překrásná rostlina, vhodná (nejen) do malých akvárií. Vytváří svěže zelené, husté keříky, které můžeme sestřihovat a tvarovat nebo necháme být, potom dosahují výšky až 30 cm. V dobrých podmínkách roste velmi rychle, takže udržování počátečního tvaru dá dost námahy. Ke zdárnému růstu vyžaduje mnoho světla - já mu ho víceméně poskytuji, ale i v rozích, kde je zastíněné, se mu daří. Navíc u této rostliny neodumírají listy ve spodní části keříku, na které se už světla nedostává. Částečně sice spodek rostliny prořídne, ale neustále ze stonků vyrážejí nové větve, takže je keřík pořád pěkně rovnoměrně zelený. Trs na fotografii vlevo je na stejném místě cca dva měsíce po zasazení. Jeho spodní část se sice ztrácí ve tmě, ale ujišťuju Vás, že lístky jsou i těsně nad štěrkem. Po zasazení pomalu opadaly emersní lístky, které jsou kulaté (resp. sežraly je krevetky, které se do tohoto keříku nastěhovaly a dva týdny ho vůbec neopustily), a dorostly submersní výhonky. Rostlinky jsem po zasazení nikdy znovu nevytahovala ze dna, jen občas odstřihuju asi 5 cm vrcholky a sázím je jinam - nestříhám přitom všechny stonky, ale jen ty nejvyšší, takže ostříhané pahýlky se v trsu schovají a moje zahradničení vlastně není vůbec vidět - kromě řádky menších keříků, které utěšeně přibývají...
Micranthemum umbrosum je vzácnější bratříček předešlého druhu. Je vyhledávaný pro krásně kulaté lístky a příjemnou světlou barvu. V mém akváriu je teprve krátce, takže nemám zkušenosti s jeho nároky a růstem. Jediné co jsem zatím zaznamenala (kromě nových lístků, takže se zdá být všechno v pořádku) je fakt, že jeho lístečky jsou velmi křehké a na těch místech, kde došlo během transportu k poškození, si na nich pochutnaly kotulky a dokonce i krevetky! Doufám, že teď už nové lístky nechají na pokoji, protože jinak bych jim asi vyhlásila válku... Micranthemum umbrosum vyžaduje hodně světla, teplotu 20-26°C, pH a tvrdost toleruje v širokém rozpětí. Přidávání CO2 není nutné, ale (jak jinak) prospívá. Stimuluje ovšem k rychlejšímu růstu - a vzhledem k tomu, že oba druhy rodu Micranthemum patří beztak mezi velmi rychle rostoucí rostliny, je na uvážení každého, kolik si chce přidělávat práce... Tento druh je totiž doporučován hlavně jako překrásný svěží prvek do velkých akvárií - v těch malých působí trochu moc invazivně. Zaujala mě možnost pěstovat Micranthemum umbrosum také jako "trávník" - při velmi silném světle by mělo docházet ke vzniku plazivých šlahounů, přičemž lístky jsou jen na krátičkých stoncích. Dosáhnout toho se ale podaří jen v ideálních podmínkách, které má ve svém akváriu opravdu málokdo. Uvidím, jak u mě poroste - kromě spokojených pěstitelů je totiž většina toho názoru, že udržet tento druh víc než několik týdnů je velké umění. Po této době začíná žloutnout, objevují se černé tečky, odehnívají stonky u dna apod. Brrr, pěkné vyhlídky... EDIT: Uplynuly dva měsíce, a jsem celkem spokojená. Micranthemum umbrosum sice neroste nijak moc rychle, spodní části časem žloutnou, ale nehnijí. Rostlinka je pořád výraznou okrasou akvária. EDIT: Po dalších dvou měsících už tak spokojená nejsem. V některých akváriích se tomuto druhu daří čím dál tím hůř, velmi pěkně vypadají horní 2-3 cm, zbytek je žlutý a skoro bez listů. V akadamovém akváriu se mu daří o moc líp. Začínám přidávat fosfor, který je skoro neměřitelný...
Lilaeopsis novae-zelandiae je oblíbená rostlinka do popředí. Vytváří klasický trávník. Z plazivého oddenku vyrůstá každých 3-5 cm nejčastěji dvojice tenkých mečovitých lístků. Podle podmínek dosahují lístky různé délky, obvykle 4-5 cm, ale mohou být i delší. Tento druh je náročnější na světlo, což se mu bohužel ukázalo osudným při mém prvním pokusu o jeho pěstování v 300l akváriu s dvěma 38W trubicemi. Teď ho zkouším pěstovat v jednom z miniakvárií a celkem se mi to daří. Cca 2 měsíce rostlinka rostla velmi pomalu, ale byla ve stínu. Teď jsem k ní pustila trochu víc světla a hlavně jsem začala pořádně hnojit, a hned se všude objevují nové výběžky. Na teplotu nebo kvalitu vody není Lilaeopsis novae-zelandiae nijak náročná a pokud jí poskytneme alespoň střední intenzitu osvětlení, roste obvykle dobře a rychle vytvoří ve vymezeném prostoru dna hustý koberec. Při velmi silném světle jsou lístky krátičké a rostlinka jako by se zatahovala do dna. Lilaeopsis novae-zelandiae vytváří jen chabý kořenový systém, takže zpočátku se mohou vyskytnout problémy s rybami prohrabávajícími dno. Moji pygmejové (i přes svou trpasličí velikost) vyhrabali řadu rostlinek. Později, jak se vytvořila síť oddenků, už k tomu nedochází tak často. EDIT: Ukazuje se, že živiny jsou důležitější než světlo. Dno akvária je už delší dobu dost přistíněné rostlinami u hladiny, a přesto se Lilaeopsis šíří čím dál tím rychleji. Na dně je spousta detritu a hnojím Bioflorem.