![]() ![]()
|
Rozhodně o sobě nemůžu tvrdit, že bych měla s pěstováním rostlin rozsáhlé zkušenosti. Vzhledem k tomu, že moje
akvária byla vždycky spíše utopená v šeru, omezily se moje pěstitelské pokusy na odolnější druhy rostlin. Teprve
s příchodem mých dvou miniakvárií začínám zkoušet i náročnější druhy. Nicméně už patnáct let se o vodní rostliny
zajímám, sbírám informace a snažím se lépe porozumět specifikám jejich podvodního života; výsledkem jsou třeba
tyto mé články:
|
| |
![]() ![]() ![]() ![]() | |
![]() ![]() ![]() | |
![]() ![]() Další údajný požadavek se týká hnojení a přidávání CO2. Občas hnojím Bioflorem, ale CO2 nepřidávám a jeho obsah je ve vodě velmi nízký, nicméně Rotala se má zatím k světu. Pravda je, že ji mám teprve 6 týdnů... Koupila jsem (jak jinak) rostliny emerzně vypěstované, a abych pravdu řekla, jejich zelená barva se mi líbila víc. Rostliny začaly okamžitě rychle růst, a hned první submersní lístky byly zbarvené dočervena. Emersní listy naopak odspodu černaly a uhnívaly, takže jistou dobu byla Rotala pěkně trojbarevná - viz foto vpravo (růstové vrcholky se na silně osvětlených místech akvária asi po 10 hodinách svícení začaly uzavírat - poté co se rostlina aklimatizovala, už k tomu nedochází). Roste poměrně rychle, v mírném stínu o něco pomaleji, ale pořád vypadá dobře. Doporučované parametry pro pěstování této rostliny jsou t=22-26 °C, pH 5,5-7,5, tvrdost 2-10°dKH. EDIT po 6 měsících: Rotala wallichii v mých akváriích už jen přežívá. Přestalo se jí dařit v době, kdy jsem změnila režim hnojení a akvária se dostala do mírné nerovnováhy. Můžu potvrdit, že tento druh reaguje velmi rychle na nedostatek živin odumřením růstového vrcholu; po hnojení vyhání boční výhonky, ale už to není ono. | |
![]() ![]() Velmi podobným druhem je Echinodorus latifolius, který mám také v akváriu. Má o trochu delší listy a světlejší barvu. Spokojí se i s nízkou intenzitou osvětlení, ale poměrně často si říká o hnojení. Množí se šlahouny o něco pomaleji než E. quadricostatus. | |
![]() V mém miniakváriu roste na nejlépe osvětleném místě, ale permanentně nad ním udržuji největši kusy Limnobia, aby ho stínily - je to totiž jediné místo akvária náchylné na výskyt řas. | |
![]() Existuje i velmi podobná řasa, kterou je možné připevnit na kameny nebo kořeny - vytváří zelený kobereček a rovněž se nešíří, kam nemá. | |
![]() ![]() Ke zdárnému růstu vyžaduje mnoho světla - já mu ho víceméně poskytuji, ale i v rozích, kde je zastíněné, se mu daří. Navíc u této rostliny neodumírají listy ve spodní části keříku, na které se už světla nedostává. Částečně sice spodek rostliny prořídne, ale neustále ze stonků vyrážejí nové větve, takže je keřík pořád pěkně rovnoměrně zelený. Trs na fotografii vlevo je na stejném místě cca dva měsíce po zasazení. Jeho spodní část se sice ztrácí ve tmě, ale ujišťuju Vás, že lístky jsou i těsně nad štěrkem. Po zasazení pomalu opadaly emersní lístky, které jsou kulaté (resp. sežraly je krevetky, které se do tohoto keříku nastěhovaly a dva týdny ho vůbec neopustily), a dorostly submersní výhonky. Rostlinky jsem po zasazení nikdy znovu nevytahovala ze dna, jen občas odstřihuju asi 5 cm vrcholky a sázím je jinam - nestříhám přitom všechny stonky, ale jen ty nejvyšší, takže ostříhané pahýlky se v trsu schovají a moje zahradničení vlastně není vůbec vidět - kromě řádky menších keříků, které utěšeně přibývají... | |
![]() ![]() ![]() ![]() Micranthemum umbrosum vyžaduje hodně světla, teplotu 20-26°C, pH a tvrdost toleruje v širokém rozpětí. Přidávání CO2 není nutné, ale (jak jinak) prospívá. Stimuluje ovšem k rychlejšímu růstu - a vzhledem k tomu, že oba druhy rodu Micranthemum patří beztak mezi velmi rychle rostoucí rostliny, je na uvážení každého, kolik si chce přidělávat práce... Tento druh je totiž doporučován hlavně jako překrásný svěží prvek do velkých akvárií - v těch malých působí trochu moc invazivně. Zaujala mě možnost pěstovat Micranthemum umbrosum také jako "trávník" - při velmi silném světle by mělo docházet ke vzniku plazivých šlahounů, přičemž lístky jsou jen na krátičkých stoncích. Dosáhnout toho se ale podaří jen v ideálních podmínkách, které má ve svém akváriu opravdu málokdo. Uvidím, jak u mě poroste - kromě spokojených pěstitelů je totiž většina toho názoru, že udržet tento druh víc než několik týdnů je velké umění. Po této době začíná žloutnout, objevují se černé tečky, odehnívají stonky u dna apod. Brrr, pěkné vyhlídky... EDIT: Uplynuly dva měsíce, a jsem celkem spokojená. Micranthemum umbrosum sice neroste nijak moc rychle, spodní části časem žloutnou, ale nehnijí. Rostlinka je pořád výraznou okrasou akvária. EDIT: Po dalších dvou měsících už tak spokojená nejsem. V některých akváriích se tomuto druhu daří čím dál tím hůř, velmi pěkně vypadají horní 2-3 cm, zbytek je žlutý a skoro bez listů. V akadamovém akváriu se mu daří o moc líp. Začínám přidávat fosfor, který je skoro neměřitelný... | |
![]() Na teplotu nebo kvalitu vody není Lilaeopsis novae-zelandiae nijak náročná a pokud jí poskytneme alespoň střední intenzitu osvětlení, roste obvykle dobře a rychle vytvoří ve vymezeném prostoru dna hustý koberec. Při velmi silném světle jsou lístky krátičké a rostlinka jako by se zatahovala do dna. Lilaeopsis novae-zelandiae vytváří jen chabý kořenový systém, takže zpočátku se mohou vyskytnout problémy s rybami prohrabávajícími dno. Moji pygmejové (i přes svou trpasličí velikost) vyhrabali řadu rostlinek. Později, jak se vytvořila síť oddenků, už k tomu nedochází tak často. EDIT: Ukazuje se, že živiny jsou důležitější než světlo. Dno akvária je už delší dobu dost přistíněné rostlinami u hladiny, a přesto se Lilaeopsis šíří čím dál tím rychleji. Na dně je spousta detritu a hnojím Bioflorem. |