neznámý drahokam




Anomalochromis thomasi se může svojí krásou srovnávat s malými amazonskými cichlidkami, ale nenechme se podobností mýlit: tato ryba totiž pochází z Afriky, ze Sierry Leone. Dříve byla zařazována do rodu Pelmatochromis (resp. Pelvicachromis), dnes je vyčleněna do samostatného rodu Anomalochromis, který nemá žádné jiné zástupce. Již starší literatura udává určité odlišnosti od západoafrických cichlidek: cichlidka Thomasova se totiž tvarem těla i chováním podobá spíše akarám, neryje a neničí rostliny a vytírá se na kámen. Díky těmto vlastnostem jsem cichlidku Thomasovu (i přes její neamazonský původ) sháněla do svého akvária a po letech se na mě štěstí usmálo...
Anomalochromis thomasi dorůstá velikosti asi 7 cm a je to ryba velmi mírumilovná, vhodná do společenského akvária. Cichlidky se občas pošťuchují mezi sebou, ostatních ryb si vůbec nevšímají (samozřejmě mimo dobu tření - ale i potom jsou velmi mírné). Vzhled cichlidek se mění podle nálady - vystrašené ryby jsou zdobené jen dvěma černými skvrnami, při krmení nebo při tření se ale objeví tmavé vzory po celém těle a také záplava třpytivých odlesků šupin (viz srovnání fotografie vlevo a úplně nahoře).
Anomalochromis thomasi je naprosto nenáročná ryba, vzhledem ke své velikosti nevyžaduje ani nijak zvlášť velké akvárium a ještě jednou opakuji, za dlouhé měsíce jsem nezpozorovala ani jediný náznak agresivity vůči jiným rybám. Je tedy s podivem, že je cichlidka Thomasova tak málo v akváriích rozšířena, ale na vině je zřejmě fádní vybarvení ryb v obchodech.
Tak jako všechny cichlidy, mají i tyto ryby ohromný apetit a velkou spotřebu krmiva. Nejsou nijak vybíravé, přijímají vločky i granulky (ty o něco raději), ale ideálním krmivem jsou pro ně komáří larvy, nítěnky apod. - prostě něco co se dá pořádně žvýkat :) Pokud jim občas takto zpestříte potravu, ryby se začnou velmi ochotně třít. Momentálně krmím téměř každodenně nítěnkami a nové jikry se objeví 2x do týdne (mám 5 jedinců, takže na jeden pár připadá tření 1x týdně... a to už je slušný výkon). Tím jsem nakousla jeden zádrhel - rozdíl mezi pohlavími je mimo tření prakticky nezjistitelný. Nějaké třenice mezi cichlidkami se totiž vyskytují tak zřídka, že vypozorovat vztahy ve skupině se mi nedaří. Jak samec tak samice mají schopnost vybarvit se fádně šedě nebo naopak pestře. Bezpečně odlišit samce a samici lze jen při tření podle kladélka (na fotografii vpravo je samička při kladení jiker) a pak i podle toho, že samec neustále odbíhá zkontrolovat, jestli se zrovna nekrmí nebo jestli nepřichází o něco zajímavějšího...
Ke tření si pár vybere obvykle placatý kámen, na který klade samička jikry a potom uvolní místo samečkovi, který je oplodňuje. Moje cichlidky se třou v kteroukoliv denní hodinu, nejčastěji odpoledne, tak abych je mohla pozorovat. Samec často místo tření opouští a jde na již zmíněnou inspekci akvária, takže celý akt se protáhne na 2 hodiny. O jikry poté pečuje hlavně samička, občas se ryby vystřídají. Anomalochromis thomasi by měl být vzorem rodičovské péče, ale mým cichlidkám se odchovat mladé nedaří. Pravděpodobně je příliš ruší ostatní ryby - na malé pancéřníčky nebo na tetry se totiž doopravdy obořit nedokáží. Jikry vždy během 1-2 dnů zmizí. Jen jednou jsem sebrala kámen s nakladenými jikrami asi 24 hod. po tření, ale velká část jich byla plesnivá a zbytek zplesnivěl velmi rychle.
Mláďata se líhnou už po 48 hodinách, ale ještě dalších 5 dnů trvá, než se rozplavou. Odchov by neměl činit žádné potíže. Rodičovská péče u tohoto druhu by měla být velmi příkladná, ale moje cichlidky už zkazily tolik pokusů, že jsem přestala doufat. Kromě toho se zdá, že pro vývoj jiker není v akváriu vhodná voda. Zkusím připravit zvláštní akvárium a odchovat mladé tam - rodiče mě jikrami zásobují nepřetržitě. Časem snad dokáží i uhlídat jikry ve společenském akváriu.

Na závěr jedna kuriozitka: poté, co jsem sebrala kámen, na který se jeden pár předtím vytíral, zvolily si ryby náhradní řešení (ačkoliv ve 240l akváriu je jiných kamenů víc než dost) - třou se na stejné místo na drobné oblázky. Největší z nich má průměr necelé 2 cm a když už se na něj jikry nevejdou, přijdou na řadu okolní kamínky s průměrem 5-10 mm. Třecímu místu jsou páry naprosto věrné, jen s výjimkou úplně prvního tření před necelým rokem nacházím jikry vždy střídavě na dvou místech akvária...


Anomalochromis thomasi můžu doporučit každému. Je to klidná cichlidka s velmi pěkným zbarvením. Chov této ryby je (narozdíl od amazonských krasavců) naprosto bezproblémový, není náchylná k onemocnění, nevyžaduje vlastně vůbec nic kromě dostatku potravy. Hodí se výborně do společenského akvária, ale ideální by zřejmě bylo poskytnout vybranému páru samostatnou nádrž - potom by se odvděčil několikaměsíční společnou péčí o mláďata.

© 2004-2005 Markéta Rejlková